Ledovec s názvem A23a je vůbec největším ledovcem světa. Dlouho byl součástí antarktického ledového šelfu Filchner-Ronne, od kterého se ale v roce 1986 oddělil. Vědci nyní díky satelitním snímkům odhalili, že tento obrovský kus ledu začal rychle měnit a varují, že to rozhodně není dobré znamení.
Satelitní snímky a blankytná modř
Vědci a vědkyně ze společnosti NASA přišli s šokujícím odhalením. Největší ledovec světa s názvem A23a začal rychle měnit svoji barvu a na jeho satelitních snímcích můžeme vidět výrazné světle modré tóny, které nejsou pro ledovce typické. Změna barvy se může běžnému smrtelníkovi zdát jako banální problém, ale bohužel se jedná o jasné znamení zkázy tohoto obřího kusu ledu.
Nové zbarvení sice vytváří hezký estetický efekt, ale podle vědců z NASA se jedná o jasný ukazatel toho, že ledovec začal rychle tát, a je tak v pokročilé fázi degradace. Toto tání uvolňuje vodu v kapalném skupenství, která následně na ledovci vytváří tyto světle modré mapy a pásy. Proces tání také nevyhnutelně vede k tvorbě prasklin přímo uvnitř ledovce, což může snadno vyústit v rychlý rozpad celého ledového objektu a následný vznik několika menších ledovců, které ale pravděpodobně také neodolají dalšímu tání.
Stojí také za povšimnutí, jak rychlá může tato ledovcová zkáza být. Ačkoliv se jedná o objekty, které byly součástí planety po celá staletí, jejich konec může kvůli příliš teplým vodám nastat dokonce i v řádu pouhých týdnů až měsíců.
Následky ledovcového tání
Je důležité ale upozornit na to, že tento rychlý proces ledovcového tání nemá přímý vliv na hladinu oceánů a moří. Jedná se o prostou fyziku z šesté třídy a Archimedův zákon. Ledovec ve své pevné formě už totiž vodu vytlačoval, aby se na hladině udržel. Jakmile objekt roztaje, přemění se ve vodu o stejné hmotnosti, jako byl původní ledovec. Objem vody, která do oceánu táním přibude, tak bude přibližně stejný, jako objem vody, kterou ledovec dosud vytlačoval. Hladina oceánů tedy zůstane v rovnováze.
Situace je ale radikálně jiná v případě, kdy začne docházet k tání ledu, který původně součástí oceánu vůbec nebyl. V praxi tak můžeme mluvit například o grónském ledovém příkrovu nebo antarktických ledovcích, které ale stojí na pevném podloží.
Náhlé tání jako souhra několika faktorů
Důvodů, proč antarktický ledovec začal najednou rychle tát, může být několik, a dost pravděpodobně se dokonce jedná o souběh několika z nich. Prvním a celkem logickým důvodem může být přesun ledovce do teplejšího okolního prostředí či do teplejších oceánských vod, které ho rychle začaly narušovat v ponořené části objektu. Jakmile tání jednou započne a na ledovci se objeví kapalná voda, je zaděláno na katastrofu. Voda začne dál narušovat zbytek ledovce a dochází k tvorbě prasklin a následnému kompletnímu rozpadu ledové masy.
Vědci tak očekávají, že završení rozpadu ledovce A23a pravděpodobně nebude mít dlouhého trvání. Jakmile se led rozpadne na více menších kusů, bude každý kus ledu obklopovat více oceánské vody, která opět povede k rychlejšímu a rychlejšímu tání a rozpadu. Menší kusy ledu mají také samozřejmě nižší hmotnost, a tak je pravděpodobnější, že na ně začne mít vyšší vliv vítr nebo i oceánské proudy. Ačkoliv je tedy pravděpodobně zkáza tohoto ledovce nevyhnutelná, přináší nám vůbec poprvé unikátní možnost sledovat jeho poslední momenty prakticky živě, a to díky moderním výdobytkům v podobě satelitních snímků.
