Nejlepší rybník na koupání v Česku? Místní ho tají, ale Google Mapy ho prozradily
Je to takový ten rybník, o kterém se mezi místními šeptá. Křišťálově čistá voda, klidné prostředí, žádné davy turistů. Místo, kam si chodí zaplavat ti, kteří o něm vědí, a ostatním o něm raději neříkají. Jenže v době moderních technologií a všudypřítomného internetu je těžké udržet takové tajemství pod pokličkou.
Foto: Wikimedia Commons
Každý má to svoje místo. To, kam se vrací, když chce utéct z města, vyčistit si hlavu, schovat se před lidmi. Někdo má chalupu, někdo tichý kout lesa, jiný rybník. A právě o jednom takovém rybníku se začíná tiše mluvit – nebo spíš šeptat. Protože ti, kdo ho znají, by byli nejradši, kdyby se o něm vůbec nevědělo. Jenže v době chytrých telefonů a neúprosného sdílení se tajemství dlouho neudrží. A tak se stalo, že tohle malé koupací nebe na Vysočině prozradily Google Mapy.
A je dost možné, že už nebude dlouho jen pro pár vyvolených. Jmenuje se Řeka. Nenápadný název pro rybník, který leží mezi lesy kousek od obce Krucemburk. Pokud jste někdy jeli po silnici mezi Hlinskem a Žďárem nad Sázavou, možná jste projeli kolem a vůbec jste netušili, že pár stovek metrů za stromy se ukrývá něco výjimečného. Není to aquapark, není to koupaliště se zázemím. Není tu tobogán ani stánek s langošem. Ale je tu voda, která má čistotu horského jezera, pláž z jemného písku, dřevěné molo a atmosféra, jakou jinde těžko najdeš.
Nejlepší rybník ke koupání Češi tají
Místní sem chodí léta. Vozí si piknikové koše, skládací židle, termosky s kávou. Děti si tu hrají na břehu, teenageři se schovávají ve stínu stromů, babičky si čtou v lehátkách. Všichni tu fungují v tichém souznění. Nikdo nekřičí, nikdo nezahazuje odpadky, nikdo si nehraje na to, že to tu vlastní. Je to rybník, který patří všem – a přitom jako by patřil jen těm, kteří ho objevili dřív než ostatní.
A pak se na mapě objevilo srdíčko. Hodnocení. Recenze. Fotky. Nejčistší voda, jakou jsem kdy v rybníku zažil. Nádherný klid, nikde nikdo. Skrytý poklad Vysočiny, nechce se mi to sem ani psát, protože by sem mohl začít jezdit každý. A přesně to se pomalu děje. Lidé začali Řeku hledat. Nejdřív opatrně, pár aut navíc. Pak stany. A pak přijeli ti, co si s sebou přivezli repráky, pizza boxy, nafukovací plameňáky. A s nimi i první hlasité pohledy od těch, co tu byli dávno před nimi. Protože kdo zažil Řeku takovou, jaká bývala, pozná hned, že něco se mění.