Když se v australském Maryboroughu vydáte na procházku místním regionálním parkem, můžete narazit na pozůstatky staré zlaté horečky. Právě sem mířil také hledač kovů David Hole.
Netušil, že se mu do rukou dostane předmět, který nepředstavuje jen zajímavost z hlubin země, ale i vzorek starý téměř jako naše sluneční soustava. Kámen nebyl nijak nápadný, jen načervenalý a velmi těžký. Když se jej pokusil zvednout, překvapila ho jeho mohutnost. A to byl teprve začátek.
Nešlo ho rozbít žádným způsobem
Místo očekávaného zlatého jádra narazil Hole na problém. Kámen odolával pilce, úhlové brusce, vrtačce i silným úderům kladivem. Zkusil dokonce kyselinu, ale ani ta s povrchem nic neudělala. Po sérii neúspěšných pokusů balvan odložil na polici, kde několik let jen ležel. Až náhodná zmínka v novinách o službě určování neznámých hornin v melbournském muzeu mu připomněla dávný nález.
Geologové, kteří si balvan převzali, okamžitě zbystřili. Na povrchu objevu poznaly typické důlky vznikající při průletu kosmického tělesa atmosférou. Odborné přezkoumání následně odhalilo, že meteorit vážil sedmnáct kilogramů a jeho stáří dosahovalo zhruba 4,6 miliardy let.
Vědci při zkoumání balvanu o rozměrech zhruba 39x14x14 centimetrů přišli na to, že se jedná o běžný typ chondritu nesoucí stopy po dávných procesech při vzniku sluneční soustavy. Na řezu byly jasně patrné kovové částice a drobné minerální kuličky zvané chondrule, typické pro materiál, který formoval rané planety.
Vědecký poklad mnohem cennější než zlato
Meteority jsou pro geology a astronomy cenným zdrojem informací. Pomáhají rekonstruovat podobu raného vesmíru i chemické složení prahmoty, ze které vznikala Země. Tento exemplář je navíc v australském státě Victoria teprve sedmnáctým zaznamenaným meteoritem a zároveň druhým nejtěžším kusem, který se kdy našel.
Podle vědců tento meteorit dopadl na Zem jen před zhruba dvěma sty lety. Balvan byl totiž v perfektně zachovaném stavu, s relativně nízkým zvětráním. Na povrchu nebyly nalezeny žádné stopy po dopadu, což znamená, že se do okolního lesa pravděpodobně dostal přímým pádem. Druhou možnou variantou je, že byl znovunalezen díky erozi půdy.
Jak takový meteorit vzniká?
V dávné době byla oblast mezi Marsem a Jupiterem zaplněna částicemi, kterě se postupně spojovaly do větších těles. Část z nich se sloučily do planet a zbytek zůstal v podobě asteroidů. Když do sebe některé narazily, mohly vyslat úlomky směrem k Zemi. Jestliže pak přežily průlet atmosférou, dopadly na Zem jako meteority. A právě to se nejspíš stalo i v případě nálezu z Maryboroughu.
Díky moderním metodám výzkumu byli vědci schopni velmi detailně popsat složení meteoritu, a to včetně výskytu železných a niklových sloučenin.
Cena, která předčila očekávání
Zlato sice Hole nenašel, nicméně vědecká hodnota meteoritu je podle expertů nesrovnatelně vyšší. Podobné kusy se v minulosti prodávaly za desítky milionů korun a cena tohoto exempláře se odhaduje až na několik milionů. Hodnota tohoto nálezu však není nejdůležitější. Zachované meteority vědcům poskytují unikátní pohled na materiál starý stejně jako naše sluneční soustava.
Zdroje: Sciencealert.com, Doi.org, Museumsvictoria.com.au, Damskydenik.cz, Dotyk.cz
