Pojem světelný smog, který se v zahraničních studiích označuje jako „skyglow“, je v posledních letech hodně diskutovaným tématem. I přes to se však vědci v tom zásadním spletli. A to v rychlosti, jakým tento trend pokračuje.
Do nedávna se totiž uvádělo, že světelné znečištění roste o 2 % ročně. Poslední poznatky však ukazují, že toto číslo realitě vůbec neodpovídá. Studie vedená fyzikem Christopherem Kybou, která byla publikována v časopise Science totiž ukazuje, že je to 9,6 % ročně. A v Severní Americe dokonce přesahuje 10 %!
Tato čísla jsou skutečně alarmující, protože je tak možné, že dnešní děti už v budoucnosti za jasných nocí neuvidí hvězdy, natož pak Mléčnou dráhu.
Proč se ta čísla tak změnila?
Asi to bude znít zvláštně, jenže za tento omyl nemohou lidé, nýbrž stroje. Při měření světelného znečištění se totiž vědci spoléhali na satelity z oběžné dráhy. Ty se přece splést nemohou nebo ano? Tak proč byla data zkreslená?
Senzory satelitů spolehlivě zaznamenávají oranžové sodíkové výbojky, ale nikdo nepomyslel na to, jak je to s bílými LED žárovkami. No, a ty jim zůstaly tak nějak skryté. Přitom právě bílé LED diody vyzařují modré světlo.
S ním roste světelné znečištění ještě rychleji. Proč? Modré světlo se totiž v atmosféře rozptyluje až 5krát více než světlo oranžové. Kvůli tomu jsou města zahalena světelnou září, která obyvatelům znemožňuje vidět nebe.
Když to satelity nezvládly, proč věřit této studii? Tým Christophera Kyby na to šel jinak. Data sbíral od 51 000 dobrovolníků po dobu tří let. Ti pozorovali nebe pouhým okem a jejich data ukazují, že tu pravou temnou noc ztrácíme moc rychle. Za 20 let podle těchto propočtů už Mléčnou dráhu neuvidíme.
Tmy si musíme vážit!
To, že neuvidí příští generace Mléčnou dráhu a hvězdy se může zdát jako malý problém, ale tma je pro přírodu nezbytná. Její ztráta by se dala porovnat se ztrátou vody.
V přírodě totiž tmu potřebují zvířata, ale i my lidé. Třeba ptáci migrují v noci a orientují se podle hvězd. Jenže když je neuvidí, uhýbají ze své trasy, což je často stojí život. Problém má i hmyz, který využívá k navigaci Měsíc. Ale, když je všude plno světel? Létají kolem nich a letí do záhuby. To ukazuje i příklad světlušky, která čelí vymření.
Obdobně devastujícími účinky působí modré světlo i na člověka. To, nám totiž i v noci říká, že je den. Výsledkem je zablokovaná tvorba melatoninu. A bez něj vznikají poruchy spánku, rostou rizika civilizačních chorob i oslabené imunity.
Vznik astroturistiky
Rostoucí světelné znečištění však položilo základní stavební kámen oboru, ve kterém Česká republika vyniká. Jedná se o astroturistiku. Pokud chcete zažít skutečnou noc se vším všudy, můžete vyrazit hned na tři místa.
Prvním je JOTO – Jizerská oblast tmavé oblohy – je to vlastně první mezinárodní park tohoto typu na světě. Místní tma je prostě v Evropě naprostou raritou.
Ideální pro pozorovatele s dalekohledy je i Beskydská oblast tmavé oblohy. Lokality jako Gruň totiž nabízejí pohled i na Mléčnou dráhu.
A pak je tu nejmladší místo pro astroturistiky, a to Manětínská oblast tmavé oblohy, které se nachází na pomezí Plzeňského a Karlovarského kraje.
Řešení existuje a je poměrně snadné
Jak je zřejmé, světla, která můžeme z oběžné dráhy vnímat jako symbol života v dané lokalitě, jej vlastně ničí. Mysleme na to, než se rozhodneme pořídit si na zahradu další světlo s pohybovým senzorem.
Nemusíme však zhasnout a vrátit se do středověku. Řešením je inteligentní svícení. Technologie se posouvá od škodlivé studené bílé k jantarovým (žlutým) LED diodám. Ty neobsahují modrou složku a neruší přírodu ani náš spánek.
Zdroje: theguardian.com, aas.org, noaa.gov, nationallibraryofmedicine.gov
