Kdo byl svatý Mikuláš?
Předně si představme, kdo to vlastně byl svatý Mikuláš. Narodil se kolem roku 280 do řecké křesťanské rodiny, která pobývala v dnešní turecké oblasti Patary. Ačkoliv byla jeho rodina solidně zajištěná, namísto pohodlného života si zvolil dobročinnost. Po smrti rodičů rozdal chudým své dědictví a nakonec zakotvil v Myře, kde se stal biskupem. Proslul jako ochránce slabých, podporoval školy a staral se o sirotky.
Jeho svátek připadá na 6. prosince, což má odkazovat na den jeho smrti. Dnešní mikulášské tradice se ale pojí hlavně s předvečerem 5. prosince. Postava Mikuláše má na historických vyobrazeních typickou biskupskou čepici, berlu a důstojný kroj, takže má vlastně stejnou podobu, kterou známe z každoročních obchůzek.
Jak se mikulášské průvody měnily
Mikulášské obchůzky prošly během staletí velkou proměnou. Ve středověku připomínaly spíš bujarý masopustní rej plný nejrůznějších masek a žertovných postav. Postupem času se ale průvody zjednodušovaly a v 19. století už většinou chodily jen menší skupinky – Mikuláš, čerti, andělé a občas ještě pár doprovodných figur z místních tradic. V některých krajích se objevovaly i ženy v bílém, říkávalo se jim matičky nebo Mikulášky. Až ve 20. století se ustálila trojice, kterou dnes zná snad každý.
Zatímco někde Mikuláš se svým doprovodem stále obchází rodiny dům od domu a dětem připomíná, že se hodnotí nejen to, jak byly hodné, jinde se z této tradice stala velkolepější událost. Typickým příkladem je valašské Hutisko-Solanec, kam se na mikulášskou slavnost každoročně sjíždějí velké zástupy lidí.
Jak to bylo za socialismu?
Oblíbený zvyk slavit svatého Mikuláše se kvůli náboženskému podtextu nelíbil komunistům, kteří se místo postav připomínajících tento den snažili prosadit sovětského dědu Mráze. Důvod byl prostý – byla potřeba nějaká alternativa, díky které by lidé zapomněli. Typickým příkladem, kde jela propaganda na plné obrátky, byly čokoládové figurky. Na nich se v té době často objevoval právě děda Mráz, nebo tzv. Vánoční muž.
Režim chtěl také posunout mikulášské a vánoční oslavy k Silvestru a Novému roku, aby se Československo v tomto ohledu přiblížilo Sovětskému svazu. V roce 1950 tak komunisté začali pracovat na tom, aby se děda Mráz lidem a zejména dětem vryl co nejvíce do paměti a pořádali například různé karnevaly, kde tato postava "rozdávala radost". Ruku k dílu přiložil i prezident Antonín Zápotocký, jenž v roce 1952 v rámci vánočního projevu prohlásil, že Ježíšek vyrostl a zestárl, narostly mu vousy a stal se z něho děda Mráz.
Lidé si tradici vzít nenechali
Ačkoliv byla 50. léta v Československu tvrdá a odpůrci režimu končili na šibenicích, lidé si naštěstí tuto pěknou tradici nenechali. Záměr představitelů KSČ prohlédli a vnucenou postavu ignorovali. Veřejně se sice slavnosti moc nekonaly, ale Mikuláš chodil společně se svou družinou do domácností rodin a známých. Díky tomu tak tento dávný obyčej přežil a i my jsme měli tu čest ho poznat.
A jak vlastně taková tradiční návštěva mikulášské družiny za socialismu vypadala? Nebyla tolik odlišná od těch dnešních, s tím rozdílem, že zatímco dnes je to pro rodiče poměrně dost nákladné, tehdy bylo hlavním cílem děti pořádně vystrašit. Jinak se ale děti musely obvykle naučit básničku či písničku, po jejíž zarecitování očekávaly nějakou odměnu. Ti zlobiví si od čerta vysloužili bramboru nebo uhlí. Hodným dětem dávala mikulášská družina nejčastěji mandarinky. V mikulášských balíčcích se pak objevovaly i arašídy ve slupce a později se sem tam objevila i nějaká ta čokoládová figurka, samozřejmě s dědou Mrázem.
Zdroje: Toprecepty.cz, iDnes.cz, iPrima.cz
