Po říjnové revoluci 1917 zasáhla sovětizace veškeré aspekty života v Rusku. Umění vždy patřilo k základním pilířům propagandy. Do budování světlých zítřků se zapojila i tzv. Lomonosova porcelánka. Dříve zásobovala luxusním zbožím carský dvůr, nyní začala produkovat figurky rudoarmějců, rolníků, dělníků, pionýrů, ale také sportovců nebo předních komunistických představitelů. Dnes se nám tyto agitační výrobky mohou zdát úsměvné, mezi sběrateli mají ale ohromnou cenu.
Porcelán pro ruskou elitu
Imperátorská porcelánka byla v Petrohradu založena v roce 1744. Byla to první porcelánová společnost v Rusku a třetí v celé Evropě. Jejím srdcem se stal chemik a inženýr Dmitrij Vinogradov (1720-1758), který si své zkušenosti přivezl ze stáže po Evropě, na které pobýval se svým dobrým přítelem Michailem Lomonosovem.
Výroba byla zprvu určena výhradně pro carský dvůr a není divu. První vyráběné, tehdy velmi populární, tabatěrky stály 20 rublů za kus, přičemž roční plat zaměstnanců manufaktury činil 12 rublů. Do roku 1756 začala továrna vyrábět porcelánové nádobí, figurky a vázy.
Velkovýroba začala až za vlády Kateřiny II., když na její pozvání do Petrohradu přijeli evropští mistři. Po více než dvě století továrna vyráběla jedny z nejvybranějších porcelánových výrobků v Evropě a silně ovlivnila ruské dekorativní umění. I přes navýšení výroby byl každý kus vyroben ručně a mohla si jej dovolit jen ruská aristokracie. Mezi častá témata patřily ruská historie, příroda nebo folklórní scény.
Nová éra
"Po únorové revoluci se o továrnu nikdo nezajímal, ale bolševici pochopili, že porcelán může být skvělým agitačním nástrojem. Tím začala nová éra v historii naší porcelánky,“ uvedla pro radiožurnál pracovnice porcelánky Galina Agarkovová. Hromada čistě bílého, ještě nenazdobeného porcelánu, který byl původně určen pro carský dvůr, a který v továrně po revoluci zůstal, se stala prvním nositelem nových budovatelských myšlenek.
V prvních letech bylo původní logo přemalováno a nahrazeno znakem novým: srpem, kladivem a ozubeným kolem. Na výrobcích, které vznikly po roce 1921, lze ale často narazit i na původní, nezakryté logo. V roce 1925, u příležitosti 200. výročí Ruské akademie věd, byla továrna pojmenována po polyhistorovi a vědci Michailu Lomonosovi, který se důvěrně přátelil s jejím zakladatelem.
Brzy se stal sovětský porcelán typickým hlasem doby, nezanevřel ale na vysokou uměleckou kvalitu a propracovanost. Revoluční romantismus se nevyhnul mnoha výrazným mladým osobnostem ruského uměleckého světa, kteří se s vášní zapojili do budování nové socialistické společnosti. V jejich tvorbě se tak objevovala nejaktuálnější témata, jako kolektivizace, vytváření nového uvědomělého sovětského občana (téma sportu, pionýrská tématika) a samozřejmě armáda. Vojenská témata patřila k nejtrvalejším a nejžádanějším po dobu několika desetiletí.
Pionýři i Lenin
Politizace a adorace nejvyšších představitelů sovětské moci se nevyhnula ani výrobě porcelánu. Vedle figurek veselých mladých pionýrů či růžolících dětí a rudoarmějců s odhodlaným výrazem ve tváři a rozevlátým rudým praporem v ruce, tak vznikly i díla jako Lenin jako malý chlapec, nebo vícefigurální kompozice Pod sluncem Stalinovy ústavy.
S koncem stalinismu začaly nastupovat nová témata jako Velká vlastenecká válka, dobové stavební projekty, vesmír, mírová kampaň a různá výročí. Již od dvacátých let byl tento porcelán exportován do zahraničí, aby propagoval SSSR. Po nástupu komunismu v Československu se dostaly figurky sovětských budovatelů i do našich domácností.
Agitprop je in
V dnešní době se jejich hodnota pohybuje v řádech tisíců korun. Pokud ale vlastníte některou z raného období můžete si gratulovat. Propagandistický tzv. agitprop porcelán dnes sbírají muzea i soukromé osoby po celém světě a mimořádný zájem je hlavně o díla z doby před druhou světovou válkou, které jsou extrémně vzácné a jsou za ně ochotni zaplatit opravdu nebývalé částky. I za malou figurku v perfektním stavu můžete získat 10 až 15 tisíc korun.
Zdroje: apollo-magazine.com, radiozurnal.rozhlas.cz, encyclopedia.design
