Mně osobně by nenapadlo o tomto tématu přemýšlet, ale napadlo to moji sousedku Janu, která si ke mně chodí v pátek odpoledne vylévat srdíčko. V tento čas totiž předává čtyřletá dvojčata své mámě a s úlevou otevírá lahev vína. Jako matka samoživitelka toho má na bedrech hodně. Někdy ji obdivuji, že se z toho ještě nezhroutila. A právě když jsem tuto myšlenku vyslovila nahlas, Jana se do tématu pustila s plnou vervou.
"Víš, já bych se z toho klidně mohla zhroutit. A odjet do lázní. Ale kdo by se mi postaral o děti? Máma by si je na tři týdny nevzala. Já se prostě zhroutit nemůžu, i když bych ráda," prohlásila a nalila si plnou sklenku.
"Jak to myslíš, do lázní?" zeptala jsem se. "Víš, kolik to stojí?"
Jana jenom mávla rukou: "To by zaplatila pojišťovna. Předepsal by mi to psychiatr. Stačilo by se jenom psychicky sesypat."
Neurotický bratranec
Jana mi následně vylíčila případ svého bratrance Petra, kterému je sice teprve něco okolo třiceti let, ale do lázní jezdí pravidelně. Petr sice neměl žádný úraz a fyzicky je v podstatě zcela zdráv, ale trpí těžkou úzkostně-depresivní poruchou, kvůli které není schopen žít normální život. Jeho deprese zašly tak daleko, že nedochází do práce a je zcela závislý na péči svých rodičů. U psychiatrů je pečený vařený a bere řadu léků, přesto se jeho stav nezlepšuje.
Upřímně, duševní poruchy neberu na lehkou váhu a rozhodně bych s Petrem neměnila. Jana je ale svou situací tak vyčerpaná, že to vidí jinak. "Chápeš to?", rozohnila se. "Mladej chlap, bez dětí, žádný starosti, žádná odpovědnost, rodiče se o všechno postarají... Z čeho má ty úzkosti a deprese? Vždyť ho nic nemusí trápit. Podívej se na mě. Ženská, dvojčata, práce z domova... kdybych o ni přišla, tak bych to neutáhla. Já mám k úzkostem na rozdíl od něho důvod."
Kdybych se zhroutila...
Těžké neurotické poruchy se bohužel vyznačují právě tím, že k nim žádný racionální důvod není. Nadměrná úzkost a panické ataky mohou člověka ovládnout i přesto, že ho nic reálného neohrožuje. Bylo ale nad mé síly vysvětlit to Janě, která už byla v ráži: "Kdyby se ze mě stala alkoholička, zavřeli by mě do Bohnic. Ale kdybych se prostě a jednoduše psychicky zhroutila, poslali by mě do lázní."
Co na to paragrafy?
Sedřené matce Janě bych ty lázně opravdu přála. Mohla by to ale s pojišťovnou opravdu uhrát? O lázeňské léčbě totiž nerozhoduje primárně lékař, ale zákon. Příloha č. 5 k zákonu č. 48/1997 Sb. vypisuje indikační seznam pro lázeňskou léčebně rehabilitační péči - jinými slovy, jsou tu popsány nemoci a postižení, se kterými vám na lázeňský pobyt zdarma vzniká zákonný nárok.
Co se týče duševních poruch, lázně vám mohou být pojišťovnou proplaceny, pokud trpíte "psychózou ve stádiu remise" nebo "těžkou neurotickou a jinou nepsychotickou poruchou". Podmínkou ale je, že jste byli doposud hospitalizováni na lůžkovém psychiatrickém oddělení nebo se podrobujete soustavné ambulantní péči.
Jen těžké případy
Náhlé psychické zhroucení tedy samo o sobě nestačí. Psychózy a těžké neurotické poruchy rozhodně nejsou něčím, co můžete před psychiatrem úspěšně nasimulovat. Janin bratranec Petr je podle mého názoru jedním z těžkých případů a jeho stav mu nezávidím, i když si díky němu každoročně užije třítýdenní pobyt v lázních. A Jana? Není závistivá, je jen unavená. V mých očích je to velice silná ženská.
Těžké psychické poruchy nicméně v naší populaci nejsou ničím výjimečným a je dobré vědět, že vám s touto diagnózou může vzniknout nárok na lázeňskou péči. Možná i vy máte v okolí někoho, kdo byl hospitalizován na psychiatrii nebo tam pravidelně dochází. Tito pacienti mívají obtíže vnímat reálný svět a často ani netuší, že by jim pojišťovna mohla zaplatit pár týdnů v lázních. Promluvte s jejich lékařem a poptejte se na to. Procházky přírodou u léčivých pramenů mohou být nakonec mnohem efektivnější než nucený pobyt na uzavřeném oddělení.
Zdroje: zakonyprolidi.cz, wave.rozhlas.cz, lidovky.cz
