Možná to zní jako scénář z filmu, ale touto otázkou se odborníci opravdu zabývali. A Česko? Bohužel, moc dobře jsme z toho nevyšli. Mezi země, které by po celosvětovém kolapsu obstály, nás nezařadili. Prý nesplňujeme několik základních podmínek, které jsou klíčové, pokud by přišla velká krize – ať už finanční, klimatická, nebo třeba pandemie. A nejhorší by bylo, kdyby se všechno sešlo najednou.
Podle expertů z Institutu globální udržitelnosti na britské Anglia Ruskin University je hlavní problém dnešní civilizace v tom, že je až příliš provázaná. Globalizace nás udělala závislými na dovozu, výrobě na druhém konci světa a honbě za efektivitou. Jenže když se něco zadrhne, celý systém se začne hroutit jako domino.
Kdo má šanci obstát podle vědců
Autoři studie doufají, že k úplnému kolapsu hned tak nedojde, ale upozorňují, že by se státy měly připravit lépe. Neměly by čekat, až bude pozdě, ale řešit problémy včas. Proto za nejvhodnější místa pro přežití země označili ty, které mají dostatek zdrojů a dokážou se samy uživit i bránit.
Jak uvádí článek v časopise Sustainability, nejlépe jsou na tom ostrovní státy nebo vzdálené regiony s malou populací, které disponují dostatkem přírodních zdrojů. Mezi ty vyvolené patří Nový Zéland, Island, Velká Británie a Tasmánie. Ostrovy jsou ve výhodě už jen díky moři, které tvoří přirozenou hranici a brání přístupu zvenčí.
Dalším důležitým faktorem je jejich energetická a potravinová soběstačnost. V tomhle je téměř ukázkový Nový Zéland, který má rozsáhlé zemědělské oblasti, hodně obnovitelných zdrojů (hlavně vodní a geotermální energii) a jen asi 18 obyvatel na kilometr čtvereční.
Může nastat kolaps civilizace?
Ačkoliv zní tato otázka možná dramaticky, řada vědců i historiků říká, že je to v podstatě nevyhnutelné. Egyptolog Miroslav Bárta tak často připomíná, že kolaps není náhoda ani tragédie, spíš přirozená fáze vývoje. Je jedno, jestli se jedná o starověk, nebo moderní stát. Každá společnost zažije období rozkvětu a slávy, po kterém nevyhnutelně přijde buď pád, nebo zásadní změna. Jedná se o jakýsi koloběh dějin, který se opakuje znovu a znovu.
A dnešní svět? Na ten se dívají vědci s rostoucími obavami. Moderní studie, mezi nimi i ta částečně podpořená NASA, varují, že naše globální průmyslová civilizace stojí na křehkých základech. Pokud se nezmění způsob, jakým fungujeme, může prý přijít kolaps dřív, než bychom čekali – třeba už během několika desetiletí. Možných příčin je celá řada a nejsou nijak nové - jen jsme se jim dlouho naučili vyhýbat. Jaké to jsou témata?
- Klimatické změny - extrémní počasí, sucha, povodně – všechno to ohrožuje zemědělství a zdroje potravin.
- Přelidnění a úbytek zdrojů - planeta má své limity. Spotřebováváme víc, než stíháme doplňovat. Rostoucí nerovnost - bohatí bohatnou, chudí ztrácejí půdu pod nohama. Takové napětí už v minulosti rozložilo nejedno impérium.
- Finanční nestabilita - náš svět je propletený jako pavoučí síť – a když se přetrhne jeden provázek, může se sesypat celý systém.
- Pandemie - Covid byl jen připomínkou, jak rychle se může všechno zastavit.
- Přílišná složitost - čím víc je systém propojený, tím hůř snáší i drobné poruchy.
Zajímavé je, že vědci mluví o kolapsu jinak, než si většina lidí představuje. Nemusí to být konec světa, žádné trosky měst ani konec lidstva. Spíš by mohlo jít o rozpad složitých globálních struktur, které dnes řídí ekonomiku a společnost – dodavatelské řetězce, finanční systémy, centrální vlády.
Místo toho by se svět mohl vrátit k menším, soběstačnějším komunitám, které fungují víc lokálně a nezávisle. Smyslem těchto úvah není šířit paniku. Spíš se pokusit pochopit, jak se civilizace vyvíjejí a proč se někdy zhroutí. Možná právě díky tomu máme šanci dopady zmírnit – nebo se jim úplně vyhnout. Nakonec, varování z minulosti tu nejsou proto, abychom se jich báli, ale abychom se z nich poučili.
A jak jsme na tom my?
Upřímně, moc dobře ne. Česká republika je obklopená sousedy, takže by se v případě krize těžko izolovala. Hustota obyvatel je u nás vysoká – kolem 139 lidí na kilometr čtvereční – a i když máme docela silné zemědělství, úplná soběstačnost je daleko. Podle dat jsme schopni pokrýt zhruba 80 % vlastních potravinových potřeb, což je lepší než na Slovensku, ale pořád to nestačí. V ovoci jsme soběstační asi jen z třetiny, u masa kolem 60 %. Jedině obilí a mléka máme nadbytek.
Ale celkově – žádná sláva. Ani ostatní státy to nemají ideální. Třeba Velká Británie se do žebříčku dostala hlavně díky své poloze a možnosti bránit hranice, i když je přelidněná a na dovozu závislá víc, než by se zdálo. Obnovitelné zdroje tam zatím nehrají velkou roli, ale přesto by podle studie dokázala velkým otřesům čelit.
A co na to AI?
Názor vědců známe, a co na dotaz, které země přežijí kolaps civilizace, odpověděla AI? Podle umělé inteligence by se měla naplnit prognóza a tento problém se podaří nejlépe vyřešit na Novém Zélandu a na Islandu. Do top 5 AI zařadila i Tasmánii, tedy část Austrálie a Irsko. Pátou příčku pak drží Bhútán, malá asijská země.
Dobré předpoklady přežít kolaps civilizace ale mají podle AI i další země. Zajímavé je, že se tyto oblasti nachází na třech různých kontinentech. Evropu zde zastupuje Švýcarsko a Norsko. Pokud byste se rozhodli žít v Jižní Americe, pak by měla podle AI mít nejlepší podmínky Patagonie, tedy region mezi Argentinou a Chile. No a konečně poslední stát, který umělá inteligence vzpomíná, je Kanada.
Jak by podle umělé inteligence dopadla Česká republika?
Podle AI by šance Česka na přežití nebyly vůbec malé, ale rozhodně by to nebyla procházka růžovým sadem.
Jako hlavní výhody uvedla:
- dostatek vody a úrodné půdy,
- absenci moře i větších přírodních katastrof,
- geograficky chráněnou polohu,
- technickou vyspělost a poměrně vzdělané obyvatelstvo.
Na druhou stranu mezi slabiny zařadila:
- silnou závislost na dovozu energií, paliv a některých potravin,
- vysokou hustotu zalidnění, která by ztěžovala úplnou soběstačnost,
- riziko, že by se střední Evropa stala cílem migračních vln z jihu a východu.
Závěrečné hodnocení AI znělo, že Česká republika by měla reálnou šanci přežít – hlavně díky své geografii a dostatku vody. Klíčové by ale bylo, jak rychle by se lidé dokázali přizpůsobit a obnovit lokální soběstačnost.
Zdroje: zoom.iprima.cz, guardian.com, reflex.cz, csfd.cz
