Život cestovatele

1. 11. 2025

Jindřiška Janoušková

Česká republika

V těchto krajích rostou poslední zbytky hub. Podrobný přehled lokalit s konkrétními jedlými druhy

Liška nálevkovitá

Zdroj: Creative Commons / CC BY-SA 3.0 / Mushroom Observer

Na přelomu října a listopadu houbařská sezona obvykle končí. Přesto na vás tu a tam při procházce lesem vykouknou lesklé kloboučky jedlých hub, které vám udělají radost a zpestří podzimní kuchyni. Pojďme se podívat, v kterých českých končinách se stále vyplatí vykročit do lesa s košíkem a jaké lesní klenoty tu lze najít.

Houbařská mapa Českého hydrometeorologického ústavu je bohužel momentálně celá růžová, což znamená, že houby už téměř nikde nerostou. Úplně nejméně se s nimi setkáme v horských oblastech, kde minulý víkend mrzlo a sněžilo. Houbaři se přesto nevzdávají a snaží se z lesů vyškrabat poslední zbytky přírodních pokladů, které lze zavařit nebo přidat do omáček a masových směsí.

Podzim jen pro zkušené

Na úvod vás musíme varovat: notoricky známé houby jako hřiby a bedly na konci října v lesích najdete jen vzácně. V tomto období se sbírají hlavně čirůvky, václavky, lišky nálevkovité, hlívy a strmělky, což jsou druhy, které lze snadno zaměnit s nejedlými, nebo dokonce jedovatými houbami. Pokud tedy nepatříte ke zkušeným houbařům, kteří mají atlas hub takzvaně v malíčku, nečekejte od procházky lesem nic víc než romantiku a relaxaci.

Zatímco v klasických houbařských lokalitách, jako je Vysočina nebo Jihočeský kraj, houbaři hlásí velkou bídu, v nížinách se houbám stále daří. Pojďme se podívat, kde se z lesa ani na začátku listopadu neodchází s prázdnou.

Karlovarský kraj: Poslední výskyt hřibů

Na západě Čech se ještě objevují kováři a poddoubáci – tedy tmavé hřiby, které snesou i chladnější počasí. Kováře poznáte podle sametového hnědého klobouku a modrající dužniny po rozříznutí. V kuchyni se chová podobně jako pravý hřib – je výborný do omáček, gulášů nebo na sušení. Když budete mít štěstí, na pařezech či kmenech stromů najdete hlívy ústřičné – ty jsou ideální do rizota nebo jen tak orestované s česnekem na másle. Mezi pařezy se objevují i penízovky sametonohé, drobné houbičky s oranžovým kloboučkem a tmavohnědou nohou, které úžasně dochutí zimní polévky.

Penízovka sametonohá
Penízovka sametonohá / Zdroj: Creative Commons / CC BY 2.5 / Tomasz Przechlewski

Zlínský kraj: Hřibovité houby a pýchavky

V lesích kolem Vizovic nebo Hostýnských vrchů se stále dají najít hřiby hnědé nebo kozáci, a to především na okrajích lesů a v listnatých porostech. Poznáte je podle pevného třeně a suchého klobouku. V kuchyni se hodí na smažení i do nádivky. Objevují se také pýchavky – kulaté houbičky, které při rozkrojení musí být uvnitř čistě bílé, jinak jsou přezrálé. Mladé pýchavky jsou skvělé nakrájené na plátky, obalené jako řízky a osmažené dozlatova.

Plzeňský kraj: Lišky nálevkovité

Na Plzeňsku houbaři nacházejí celé kolonie lišek nálevkovitých, kterým se přezdívá "zimní lišky". Jsou drobnější než klasické lišky, mají šedohnědý klobouček a žlutavý třeň. Jsou vynikající do smetanových omáček, polévek a masových směsí a lze je také naložit do octa podobně jako václavky.

Královehradecký kraj: Václavky a poddoubáci

Podhůří Krkonoš a lesy kolem Hradce Králové teď přejí václavkám – drobným houbám rostoucím v trsech na pařezech a kořenech stromů. Poznáte je podle hnědého klobouku s šupinkami a bílého prstýnku na nožce. Před kuchyňským zpracováním je nutné je aspoň 15 minut povařit. Tradičně se přidávají do omáček nebo zavařují. Pokud se vám poštěstí narazit i na poddoubáky, rozhodně je nasbírejte – jsou dokonce aromatičtější než klasické hřiby a hodí se do zvěřinových jídel.

Strmělka mlženka
Strmělka mlženka / Zdroj: Creative Commons / CC BY-SA 3.0 / Autor: Archenzo

Moravskoslezský kraj: Strmělky a ryzci

Na severu Moravy a v lesích Beskyd se objevují strmělky mlženky, houby s nápadně šedým kloboukem a mléčně bílým třeněm. Mají silnou vůni, která po uvaření zjemní, a jsou výborné do zapékaných jídel nebo naložené v octu. V místních lesích teď také rostou ryzci smrkoví a ryzci praví, které poznáte podle oranžového mléka, jež roní po poranění. Na přípravu nejsou nijak nároční - stačí je opéct v pánvi na másle s kmínem a solí.

Čirůvky – voňavá radost i nebezpečná past

Na přelomu října a listopadu se v lesích hojně vyskytují čirůvky, houby s typickou moučnou vůní, které potěší každého, kdo má rád výraznou chuť. Mezi nejběžnější a bezpečně jedlé patří čirůvka fialová a čirůvka dvoubarvá – poznáte je podle fialových odstínů klobouku i nožky, pevné dužniny a příjemné vůně. Jsou výborné na másle a hodí se i do houbového kuby.

Pozor ale na záměnu s čirůvkou zemní nebo čirůvkou tygrovanou, které jsou jedovaté. Ty mají šedavý až hnědý klobouk bez fialového tónu a nepříjemný zápach. Pokud si nejste jistí, raději se do čirůvek nepouštějte – jde o druhy, které dokážou zamotat hlavu i zkušeným houbařům.

Zdroje: nahouby.cz, houbickavlese.cz, chmi.cz

Kam dál

Předchozí