Horší než pařížské katakomby plné koster. Nejděsivější podzemí světa se skrývá v Česku. Bojí se tam i vědci

Labyrint chodeb, vybudovaných mnohdy i ve třech patrech nad sebou, se nachází v hlavním městě Vysočiny a patří k jedněm z největších jihlavských atrakcí. Veřejnosti sice není umožněn vstup do celého pětadvacetikilometrového komplexu, chodby, kde údajně straší, ale patří právě k těm zpřístupněným.

Kdy a proč jihlavské podzemí vzniklo

Proč tento důmyslný podzemní systém vůbec vznikl, není dodnes zcela jasné. Teorií existuje hned několik. Jedno je jisté, ačkoliv je často označován za katakomby, nikdy se zde nepohřbívalo. Dříve se soudilo, že vznikl při těžbě stříbra, nebo pro vojenské využití. S největší pravděpodobností však za jejich vznikem stojí ekonomické důvody.

Jejich vznik se datuje do 14. století. V té době došlo k prudkému rozmachu města. S rozvojem obchodu vyvstala i potřeba nových skladovacích prostor. Protože na povrchu se místa již nedostávalo, začaly být pod celým městem budovány sklepy, které byly postupem let rozšiřovány a prohlubovány. Nejprve sloužily jako místa k uskladňování potravin, zboží, později i cenností, a nakonec byly využity při zavádění kanalizace a dalších inženýrských sítí. Dnes v některých místech dosahují hloubky až čtrnáct metrů!

Chodby byly vybudovány do nejmenších detailů. Středem podlahy vedl kanálek, kterým odtékala podzemní voda do níže položených jímek, odkud se následně čerpala pro další využití. Chodby spojovaly také podzemní studny, kterých tady nalezneme na dvě stovky. Větrání bylo umožněno díky ventilačním šachtám vedoucím z podzemí na povrch.

Chodba, která září

Na zpřístupněných trasách si dnes návštěvníci mohou prohlédnout to nejlepší ze všech etap rozvoje jihlavského labyrintu. Od středověkých sklepů přes necitlivé úpravy z šedesátých let minulého století, až po současné využití zdejších chodeb. Ta nejzajímavější část se ale váže k temné historii 20. století, do období druhé světové války, kdy chodby využívalo gestapo.

Když třicet let po skončení války prováděli amatérští speleologové (obor zabývající se výzkumem a studiem jeskyní; pozn. red.) průzkum v té době uzavřených "katakomb," narazili na něco naprosto šokujícího. Jedna z chodeb začala v záři jejich baterek nápadně nazelenale světélkovat. Objev okamžitě vyvolal obrovský zájem jak mezi milovníky nadpřirozena a paranormálních jevů, tak i mezi odborníky. Světélkují tady duchové nebo se jedná dokonce o vstup do čtvrté dimenze?

Jihlavský přízrak zachycen na videozáznamu

Záhadu se pokusil v roce 1997 vyřešit i známý televizní reportér Stanislav Motl, který se rozhodl v záhadné chodbě přespat. A neodešel s prázdnou. Podařilo se mu na videozáznam zachytit ve výklenku vedle chodby podivný stín, který vypadal jako atypická postava člověka s hranatým tvarem hlavy. Oslovení senzibilové mu potvrdili, že mezi kamennými stěnami protéká nějaká energie. "Kdo se zajímá o tyto záležitosti, tak navštíví výklenek, kde opravdu mnozí hlásí, že mají zvláštní pocity," potvrdila v reportáži českého rozhlasu místní průvodkyně Martina Zachová. Ona sama zde ale nikdy žádného ducha prý nepotkala.

Stejný výklenek byl také často označován za vstup do čtvrté dimenze nebo bájné podzemní říše Agartha, o níž byli například nacisté přesvědčeni, že existuje. Dnes už víme, co způsobuje, že zeď svítí. Proč a kdo ji takto natřel však stále zůstává předmětem spekulací.

Kdo a proč chodbu natřel?

Laboratorní testy prokázaly, že původcem záření je speciální luminiscenční barva složená ze tří minerálů: barytu, wurtzitu a willemitu. Svítivku, jak je chodba označována, je možno v celé kráse uvidět při návštěvě s průvodcem, který ji rozzáří pomocí UV lampy nebo fotografického blesku. Podle správce zdejšího podzemí Jana Šustra je ale patrné, že s přibývajícími lety nátěr svítí čím dál slaběji. Jihlavský labyrint ale naštěstí skrývá ještě jednu stejně zářící chodbu, která ale prozatím zůstává pro návštěvníky nepřístupná. Vše vám hezky vysvětlí následující video, které obsahuje i záznam záhadného stínu z reportáže Stanislava Motla.

Vzhledem k tomu, že nad Svítivkou bylo za války cvičiště německé armády a chodby v té době sloužily jako protiletecké kryty, předpokládá se, že nátěr sloužil k označení únikových tras. V případě výpadku elektřiny totiž stačilo zapálit svíčku a nátěr dokázal prostory ozářit na několik desítek minut.

Některá tajemství tak byla odhalena, mnohá ale stále zůstávají. Jak je to tedy doopravdy, a žijí-li v jihlavském podzemí nadpřirozené bytosti, se můžete koneckonců přijít přesvědčit sami. Zdejší chodby jsou pro veřejnost otevřeny každý den od dubna do října.

Zdroje: regiony.rozhlas.cz, idnes.cz, vysocina.rozhlas.cz, jihlava.cz, cs.wikipedia.org