Pokud toužíte poznat opravdovou Afriku, Tanzanie je ideální volbou. Je bezpečná, politicky klidná a neskutečně pestrá. Nabízí všechno – od národních parků plných zvěře, přes korálové útesy Indického oceánu až po hory a sopky, které sahají k nebi. K tomu připočtěte přátelské lidi, pestré trhy a suvenýry s duší.
Na území jediné země tu najdete savany, tropické pralesy, močály i polopouště. Stromy akácií se střídají s impozantními baobaby a mezi nimi se volně pohybují zvířata, jaká znáte z dokumentů – lvi, levharti, gepardi, sloni, žirafy, zebry i nespočet druhů antilop. V kráteru Ngorongoro žijí ohrožení nosorožci dvourozí, v pralese u řeky Gombe šimpanzi.
A když zvednete hlavu, v dálce se rýsuje Kilimandžáro – nejvyšší hora Afriky. Tady se příroda ještě nevzdala.
Fascinující jezero Natron
Na severu Tanzanie, nedaleko hranice s Keňou, se v pouštní krajině Velké příkopové propadliny rozlévá jezero Natron. Dlouhé zhruba 58 kilometrů, mělké jen tři metry, bezodtoké a extrémně horké. Teploty tu často dosahují až 50 °C.
Nad hladinou se tyčí stále aktivní sopka Ol Doinyo Lengai, „hora bohů“ v jazyce Masajů. Právě její popel způsobuje vysokou zásaditost vody – jde o sodné jezero, kde se výpary mnohonásobně převyšují nad srážkami. Vodu doplňují jen periodické potoky a vulkanické prameny. Okolí je tvrdé, pusté, ale ohromující. Bažinaté okraje, mělká voda, zrcadlící se barvy a ticho, které přerušuje jen vítr.
Jezero hraje barvami
Na první pohled upoutá sytá červená barva vody. Tu mají na svědomí sinice (cyanobakterie), kterým se v tak slaném prostředí mimořádně daří. V hlubších částech zbarvují vodu do červena, v mělkých do oranžova. V místech, kde voda vyschne, se na povrchu tvoří krusta soli s růžovým nebo načervenalým odstínem.
Přestože je voda horká (až 60 °C) a chemicky agresivní, že by spálila většinu organismů, život tu přece existuje. Žijí zde specifické řasy, několik druhů bezobratlých a dokonce i ryby – například tilapie, které se přizpůsobily místním podmínkám.
Zdejší extrémní prostředí způsobuje, že se mrtvá zvířata velmi rychle mumifikují a mění v kámen. Výsledek vás může vyděsit, ale zároveň i ohromit.
Království plameňáků
Hlavními obyvateli jezera jsou však plameňáci malí. Právě tady každoročně hnízdí přibližně 2,5 milionu těchto elegantních ptáků. Živí se místními řasami a slané prostředí je chrání před predátory – málokteré zvíře by si trouflo vstoupit do žíravé vody.
V době sucha, kdy se hladina zmenšuje, vzniká ještě víc místa pro hnízda. Z jezera Natron se tak stává nejvýznamnější místo pro rozmnožování plameňáků na světě. Kromě nich tu žijí i větší plameňáci růžoví, pelikáni, ibisové, kolpíci, orli a vodní ptactvo všeho druhu. Na souši lze zahlédnout zebry, pakoně, gazely, šakaly i antilopy žirafí.
Ubytování a cesta k jezeru
K jezeru se většinou míří v rámci safari. Oblast je odlehlá, ale dá se sem dostat s místními průvodci nebo přes Kiwoito Africa Safari, kteří nabízejí pobyty v kempech Moivaro Lake Natron Tented Camp a Ngare Sero Lake Natron Camp.
Oba kempy patří k jednodušším, ale mají své kouzlo. Plátěné stany s vlastní koupelnou, sprchou, elektřinou a výhledem na krajinu, která se mění s každým západem slunce. Jídla se připravují z místních surovin – ryby, drůbež, zelenina, ovoce – a kuchaři ochotně vyhoví i speciálním dietám.
Kdo má rád aktivní dovolenou, může odtud vyrazit na výstup na sopku Ol Doinyo Lengai nebo si dopřát pěší safari k vodopádům a do okolních masajských vesnic.
Krajina jako z jiného světa
Okolí kolem jezera působí téměř magicky. Když se slunce naklání k obzoru a jezero se zbarví do červena, máte pocit, že stojíte na jiné planetě. V tom tichu se člověk cítí malý, ale zároveň naplněný – jako by se na chvíli stal součástí přírody.
Natron je místem, kde se krása potkává s nebezpečím a život se drží zuby nehty. Není to místo pro každého, ale kdo ho jednou spatří, ten na něj nikdy nezapomene.
Safari a prohlídka jezera Natron
Kdo někdy viděl jezero Natron na vlastní oči, ten na ten pohled nezapomene. Krajina kolem působí skoro neskutečně – prach, žár, ticho a v dálce dýmící sopka Ol Doinyo Lengai, které Masajové říkají hora bohů. Na druhé straně se zvedá vulkán Gelai, mohutný a trochu hrozivý. A když se člověk zadívá na západ, uvidí místo, kde kdysi našli čelist, jednu z nejzachovalejších fosilií dávného člověka.
Kdo sem dorazí s místními průvodci, třeba s AfricanMecca, zažije Natron opravdu zblízka. Dělají tu pěší výpravy po starých masajských stezkách, výstupy na sopku, výlety za plameňáky nebo návštěvy vesnic. Z tábora Moivaro Lake Natron Tented Camp se dá dojít k vodopádům nebo horkým pramenům. V Ngare Sero Campu se zase chodí k jezeru, kde plameňáci stojí po kolena ve vodě a celý břeh se zbarví do růžova.
Někteří cestovatelé míří i na jižní břeh, kde se dochovaly lidské stopy staré asi 120 tisíc let. A kdo chce dobrodružství navíc, může zkusit krátký trek na velbloudech – pomalý, houpavý rytmus, vítr ve tváři, jen nekonečná rovina a ticho.
Kdy sem vyrazit
Počasí u Natronu bývá drsné. Většinu roku je tu sucho a horko, ale mezi červnem a srpnem se teploty přece jen trochu sníží. I tak je to pořád Afrika – vzduch sálá, vítr víří prach a večer bývá nečekaně chladno.
Nejlepší doba k návštěvě je od června do října, kdy je období sucha a plameňáci hnízdí.
V tomto období se dá nejlépe chodit kolem jezera a vystoupat na Ol Doinyo Lengai. Protože je voda silně alkalická, zvířata se jí vyhýbají, takže tu nečekejte stáda slonů nebo lvů. Ticho a barvy krajiny to ale bohatě vynahradí.
Jezero Natron není pro každého. Není to pohodlné místo a nenabízí luxus. Ale kdo tu jednou stane, ten pochopí, že Afrika má tisíc tváří – a tahle je možná ta nejopravdovější.
Zdroje: mundo,cz, kiwoitoafricasafaris.travel/cs
