Když se staví vodní přehrady, vzniká vždy něco nového, zároveň ale také něco zaniká. Pod vodou končí nejen kus krajiny, ale často také lidské příbytky nebo i celé obce. Výstavbě Vranovské přehrady v roce 1933 musela ustoupit naštěstí jen jediná. Dnes ji připomínají už jen staré fotografie a pár dobových pohlednic, díky kterým se můžete vydat po proudu času a podívat se, jak to kdysi v původním, starém Bítově vypadalo.
Obec, která zanikla
První písemná zmínka o osídlení pod středověkým hradem Bítov chránící zemské hranice pochází z poloviny 15. století. V té době se městečko jmenovalo Bítovec a bylo zázemím hradu, potřebným pro chod panství. Od konce 19. století bylo díky své poloze v malebném údolí nad soutokem řek Želetavky a Dyje se siluetou starodávného hradu za zády, oblíbeným cílem turistů a letních hostů, z nichž nejznámější byl hudební skladatel Vítězslav Novák.
Ve třicátých letech 20. století stálo v Bítově 71 domů, ve kterých žilo 402 lidí. Domky to byly jednoduché, pro vodu se chodilo ke studni a svítilo se petrolejkou. V roce 1930 s přípravou stavby Vranovské přehrady přišla stavební uzávěra a obyvatelé si jako kompenzaci mohli sami vybrat, kde bude nová obec vystavěna. Volba nakonec padla na místo uprostřed lesnaté obory patřící tehdejšímu bítovskému hradnímu pánu baronu Haasovi, vzdálené jen pár kilometrů od původní obce.
Obec, která vznikla
Výstavba nového Bítova nebyla ponechána náhodě a dodnes patří k našim jedinečným urbanistickým celkům. Promyšlený projekt renomovaného pražského architekta Josefa Karla Říhy myslel jak na funkčnost, tak na estetičnost. Nově vzniklá obec představovala na svou dobu vrchol moderního bydlení. V každém domě byla zavedena elektřina a voda, obec měla plnou občanskou vybavenost. Vyrostla zde škola, školka, pošta, zdravotní středisko, obchod a samozřejmě kostel, do kterého vyjma varhan a lavic, bylo přeneseno veškeré zařízení z původního kostela sv. Václava.
Ačkoliv se tak obyvatelé stěhovali za lepším, přesto se podle pamětníků tenkrát uronilo mnoho slz. Vždyť lidé opouštěli domovy, ve kterých prožili život nejen oni, ale také jejich rodiče a prarodiče a ke kterým se pojilo mnoho vzpomínek. Útěchou jim mohlo být, že nebyl zatopen hřbitov, a jim tak zůstala alespoň jedna neporušená vzpomínka na starý domov a na své předky.
Turistická atrakce
Starý Bítov byl zbořen a zatopen v roce 1933. Ještě dlouhá léta poté z vody vystupoval jako osamocená připomínka zaniklé obce kostelík sv. Václava. I jeho osud se ale brzy naplnil. Podobně jako věž nedalekého opuštěného kostela Nejsvětější Trojice, která rovněž vyčnívala z vody, přitahoval turisty, kteří k nim v hojném množství připlouvali na lodičkách. Z bezpečnostních důvodů tak byly obě stavby v roce 1953 odstřeleny a dnes lze pozůstatky kostelíků, stejně jako zbytky základů domů, spatřit pouze tehdy, když voda v přehradě klesne dostatečně nízko.
Jedinečný projekt, který pomocí starých fotografií a pohlednic dokumentuje, jak se žilo v zaniklé obci Bítov, i to, jak probíhala výstavba Bítova nového, najdete na portálu, který vznikl k 90. výročí dostavby a napuštění jihomoravské Vranovské přehrady https://vranovskaprehrada90.cz/foto-a-pohlednice/stary-a-novy-bitov. Nebo se na dobové záběry starého Bítova a zaplavených kostelíků můžete podívat na následujícím krátkém videu:
Zdroje: vranovskaprehrada90.cz, cs.wikipedia.org, trebicsky.denik.cz
