Stalo se to v neděli odpoledne, kdy obyvatelé oblasti pod horským masivem Huascarán poklidně odpočívali a netušili, jaké neštěstí se na ně žene. Otřesy v horách uvolnily mohutnou, 60 metrů silnou lavinu, která se valila do údolí a na své smrtonosné cestě doslova mazala vesnice z mapy. Nebylo před ní kam utéct. Místní domky postavené převážně z vepřovic se hroutily v řádech sekund a jejich obyvatelé neměli žádnou šanci na přežití.
Přežil jen ten, kdo zrovna pobýval na vyvýšeném pahorku, odkud na město Yungay shlíží obří socha Krista. Vyšší poloha toto konkrétní místo před katastrofou uchránila, strašlivou statistiku ale moc nezměnila - z více než 10 tisíc obyvatel města přežily jen čtyři stovky...
Japonci měli štěstí, Češi ne
V oblasti se toho dne nacházeli také zahraniční horolezci. Česká výprava doplněná o jednoho kolegu z Chile si postavila stany v nedalekém základním táboře, odkud se chystala na výstup Huascaránu. Druhá výprava pocházela z Japonska a stihla se před lavinou ukrýt uvnitř jeskyně. Rodiny českých horolezců zpočátku doufaly, že spolu s Japonci utekli do bezpečí i jejich příbuzní, ale brzy je zastihla zdrcující zpráva. Základní tábor doslova zmizel pod nánosem ledu, bahna a kamení. Záchranáři našli jen mrtvá těla.
Smutný byl zejména fakt, že tábor zasáhla jen okrajová část sesunuté masy podle odhadů tvořila jen jedno procento z celé laviny. Kdyby se Češi bývali nacházeli jen o kousek vedle... kdyby... Těch "kdyby" ale bylo mnohem víc. Od samého začátku.
Přežil jen ten, co zůstal doma
Výpravu jako by se snažila varovat vyšší moc už ve fázi příprav. Horolezecký svaz se původně chystal vyslat šestnáct zkušených členů na Aljašku, aby zdolali místní nejvyšší horu Mount McKinley. Psal se ale rok 1968. Příchod sovětských vojsk a následná normalizace cestu do Spojených států znemožnily. Hledala se náhradní lokalita – a zrak padl na peruánské Andy.
Jižní Amerika soudruhům zase tak nevadila a k expedici vydali povolení. Tedy až na jednu výjimku. Liberecký horolezec Jiří Bolech se své politické názory nebál vyjadřovat nahlas, a tak mu komunisté cestu do Peru nekompromisně zatrhli. Zákazem vycestování ho chtěli potrestat, aniž tušili, že mu místo toho zachránili život.
Špatná znamení
Cestu provázely od počátku komplikace, které členům výpravy otrávily náladu natolik, že se chtěli vrátit domů i bez trofeje zdolaného vrcholu. Loď s expedičním vybavením se zpozdila o řadu dní a když konečně dorazila do Limy, frustrovaní Češi zjistili, že jejich výbava byla zčásti vykradena. Chyběly teplé svetry, čepice i spacáky. Bohužel nejspíš usoudili, že správný chlap si vždycky nějak poradí, a do hor se přesto vydali.
Původním cílem nebyl Huascarán, nýbrž hora Huandoy. Dne 18. května 1970 ale došlo ke strašnému neštěstí. Ještě než se horolezci stačili pustit do výstupu, zkušený člen výpravy, Slovák Ivan Bortel, se zřítil do třicetimetrové propasti a byl na místě mrtvý. Bez jeho vedení se nikdo na Huandoy neodvážil. Následovala vážná diskuze, jestli by nebylo lepší to celé zabalit a letět zpátky do Československa.
Osudný Huascarán
Ani tato tragická událost expedici od horolezeckého dobrodružství neodradila. Když nebyla Aljaška ani Huandoy, mohl být Huascarán. Na vrchol se dalo vystoupat méně náročnou trasou po východní stěně. Češi si domluvili transport ze základního tábora na východní stranu hory, nákladní automobil už ale přijet nestihl. V neděli 31. května horolezecké sny čtrnácti zbylých členů výpravy navždy zhasly.
Expedice Peru 1970 skončila tragicky. Spolu s elitními československými horolezci v lavině zahynuli fotograf Vilém Heckel a akademický sochař Valerián Karoušek. Nejmladšímu členu výpravy, Jaroslavu Krecbachovi, bylo pouhých 24 let. Zesnulým je dodnes pravidelně věnována vzpomínka při slavnostním zahájení Jizerské padesátky. Jejich osud připomíná také památník umístěný nedaleko jejich někdejšího základního tábora.
Zdroje: idnes.cz, ct24.ceskatelevize.cz, zoom.iprima.cz
