Díry do země lidi odjakživa fascinovaly i děsily. Byly to brány do podsvětí, sídla bohů i démonů, místa, kam se shazovali zločinci. Dnes už víme, že propasti jsou dílem přírody, trpělivé práce vody a času. Přesto v nás ten prvotní respekt zůstává. Pohled do tmavého jícnu, z něhož sálá chlad a ozývá se jen ozvěna hozeného kamene, v mnohých z nás probouzí fantazii. Co když tam dole opravdu něco je? Co když to nemá dno? U většiny propastí na světě známe odpověď. U té jedné, naší, české, stále nad odpovědí visí otazníky.
Moravská brána do středu Země
Kdyby se vás někdo ptal na otázku, co je největší světový přírodní unikát, asi by vás napadly Amazonské pralesy nebo Velký bariérový útes. Málokdo by ho totiž čekal pár kilometrů od Hranic na Moravě, v nenápadném lesíku nad řekou Bečvou. A přece tu je. Hranická propast sice na první pohled vypadá jen jako skalní průrva zarostlá mechem, na jejímž dně se zelená tajemné jezírko. Jenže právě pod touhle klidnou hladinou se skrývá tajemství, kterému geologové a speleologové z celého světa nedokážou přijít na kloub.
S potvrzenou hloubkou 519,5 metru (tedy 69,5 metru suché části a minimálně 450 metrů pod vodou) je Hranická propast oficiálně nejhlubší zatopenou propastí světa. Italskou konkurentku Pozzo del Merro odsunula na druhé místo s přehledem. Navíc, ten naměřený údaj 450 metrů pod hladinou totiž není hloubka dna. Je to jen místo, kam v srpnu 2022 dosáhl dálkově řízený robot, než mu došel vodicí kabel. Pod ním už byla jen tma a neznámo. Odborníci se na základě teploty a chemického složení vody domnívají, že skutečná hloubka může být neuvěřitelných 800, 1000 nebo dokonce i více metrů.
Hon na dno, který nekončí
Lidská zvědavost je mocná. Snahy o změření propasti jsou staré jako ona sama. Už v 17. století ji do své mapy Moravy zakreslil Jan Amos Komenský. Pak přišlo na řadu měření za pomoci olovnic a provazů, ale výsledky byly, mírně řečeno, nepřesné. Skutečné dobrodružství začalo až s érou potápění v 60. letech 20. století. Odvážlivci v neoprenu postupně posouvali hranice, ale brzy narazili na limity lidského těla. Proto musela přijít na řadu technika. V roce 1995 se do hlubin ponořila miniponorka Hyball a dostala se až do hloubky 205 metrů. Zlom přišel v roce 2016, kdy polský potápěč a průzkumník Krzysztof Starnawski nejprve osobně sestoupil do rekordních 265 metrů a následně spustil robota, který se dostal až do hloubky 404 metrů. I prestižní magazín National Geographic, který se na výzkumu podílel, tehdy s úžasem informoval o novém světovém rekordu. Poslední měření z roku 2022, provedené česko-maďarským týmem, pak tuto hranici posunulo na oněch zmíněných 450 metrů. Každá expedice tak vlastně jen potvrzuje, že nevíme o propasti téměř nic.
Hranická propast je ale výjimečná nejen svou hloubkou, ale i vznikem. Zatímco většina krasových jevů, jako je třeba Macocha, vzniká tak, že dešťová voda prosakuje svrchu a leptá vápenec, tady to bylo přesně naopak. Propast vyhlodaly zespodu agresivní, teplé minerální prameny, kyselky, které si razily cestu vzhůru. Je to v podstatě takový obří komín vedoucí z hlubin země. Právě proto je voda v jezírku silně mineralizovaná a má charakteristickou teplotu.
Nejen přírodní div, ale i temné místo
Každé místo s takovou aurou tajemna a osudovosti přitahuje nejen turisty a vědce. Hranická propast má bohužel i svou stinnou stránku. Její jícen se v průběhu let stal cílem lidí, kteří se rozhodli skoncovat se životem. Přesná čísla neexistují a není to téma, kterým by se místní chlubili, ale je to fakt, který k místu neodmyslitelně patří. Ta tichá, definitivní hlubina, která nic nevydá zpět, je pro zoufalé lidi zřejmě jakýmsi morbidním lákadlem. Existují nepotvrzené dohady, že na dosud nedosaženém dně mohou ležet ostatky těch, jejichž těla se nikdy nenašla. Právě tato skutečnost dodává vědeckému bádání poněkud mrazivý podtón.
Víc než jen díra do země
Navzdory ponuré pověsti je okolí propasti krásným místem pro výlet. Celá oblast je součástí Národní přírodní rezervace Hůrka u Hranic. K samotné propasti vede příjemná naučná stezka od železniční zastávky Teplice nad Bečvou. Cesta je krátká a zvládnou ji i rodiny s dětmi. U propasti je vybudována bezpečná vyhlídková plošina, odkud si můžete prohlédnout celou propast. Informační tabule vám pak přiblíží historii i geologii místa. A když už tu budete, byla by škoda minout další skvost, který je doslova za rohem, a to Zbrašovské aragonitové jeskyně. Jsou to nejteplejší jeskyně v Česku s unikátní výzdobou tvořenou minerálem aragonitem a zvláštními útvary, kterým se říká gejzírové stalagmity. Od propasti se navíc otevírají krásné výhledy na Hostýnské vrchy a hřebeny Beskyd. Můžete také pokračovat po stezce ke zřícenině malého hrádku Svrčov, opředeného pověstmi o loupeživých rytířích.
Zdroje: seznam.cz, dotyk.cz, jednoustopouceskem.cz, seznamzpravy.cz, kudyznudy.cz
