České země jsou poseté hrady a zámky. Jsou to korunní klenoty naší krajiny, svědkové slavných bitev i romantických příběhů. Většina z nich láká na pohádkovou atmosféru, na příběhy o statečných rytířích a krásných princeznách. Pak jsou tu ale ta druhá místa. Ta, o kterých se po setmění mluví šeptem a jejichž zdi nenasákly jen historií, ale i čímsi temnějším. Prý se tu procházejí bílé paní, bezhlaví rytíři a další záhadné bytosti. A některé pověsti jdou ještě dál, protože jsou opředeny strachem. A jeden hrad v tomto ohledu všechny ostatní strčí do kapsy.
Hrad postavený ze strachu
Představte si, že žijete ve třináctém století, všude kolem jsou hluboké, neprostupné lesy, skály a bažiny. A uprostřed téhle divočiny, daleko od jakékoli obchodní stezky, bez strategického významu, bez zdroje vody, někdo postaví mohutný kamenný hrad. Proč? Tahle otázka je možná děsivější než všechny legendy, které se k Housce vážou. Hrady se stavěly, aby chránily hranice, majetek nebo důležité cesty. Houska jako by ale byla postavena, aby chránila svět před něčím, co bylo uvnitř jejích zdí.
Celá její architektura je podivně obrácená. Obranné prvky často míří dovnitř, ne ven. Jako by největší hrozba nečekala za hradbami, ale přímo v srdci pevnosti. Ta nejpověstnější legenda, která se tu předává z generace na generaci, mluví o bezedné průrvě ve skále. O díře, ze které prý vylézaly podivné, napůl zvířecí a napůl lidské bytosti, které terorizovaly okolí. Z hlubin se ozýval nářek a skřeky. Místní se té díry báli tak, že se ji rozhodli zasypat. Jenže ať do ní házeli kamení, jak chtěli, díra všechno pohltila. Byla bezedná. A právě tehdy měl padnout rozkaz postavit nad touhle jizvou v zemi hrad. Ne jako sídlo, ale jako uzávěr, který měl pekelné síly udržet pod zemí. Přímo nad průrvou vyrostla hradní kaple, vysvěcená a plná náboženských výjevů, které měly držet zlo na uzdě.
Odsouzenec, který se podíval do pekla
Pověst, která vám nedá spát, vypráví o experimentu, který se tu údajně odehrál ještě před zasypáním díry. Jeden z odsouzenců na smrt dostal milost pod podmínkou, že se nechá na laně spustit do průrvy a popíše, co tam dole uvidí. Souhlasil, vždyť neměl co ztratit. Když ho začali spouštět, bylo chvíli ticho. Pak se ale z hlubin ozval nelidský, zoufalý křik. Třásl se strachy tak, že to bylo cítit i na napnutém laně. Když ho rychle vytáhli zpět na povrch, nikdo ho nepoznával. Muž, který byl před pár minutami mladý a silný, vypadal jako stařec. Vlasy mu zbělely, tvář měl zkroucenou hrůzou a jen nesrozumitelně blábolil. O pár dní později za neznámých okolností zemřel. Co tam dole viděl, to si vzal s sebou do hrobu.
Nacisté a okultní tajemství
Jako by nestačila středověká hrůza, Houska přitahovala temné síly i v moderní historii. Za druhé světové války si hrad pro své účely zabraly jednotky SS. Heinrich Himmler a jeho lidé byli proslulí svou fascinací okultismem, mystikou a hledáním bran do jiných světů. A Houska pro ně musela být jako magnet. Nikdo přesně neví, co se tu během války dělo. Mluví se o podivných rituálech a experimentech. Po válce se sice nenašly žádné jednoznačné důkazy, ale samotná přítomnost nacistů na takto prapodivném místě jenom přiživila už tak dost hustou atmosféru. Faktem je, že sem Němci sváželi konfiskované archivní materiály, především židovské a zednářské knihy, které zde byly až do konce války skladovány.
Prohlídka místa, na kterém se necítíte dobře
Dnes je hrad v soukromých rukou a od roku 1999 přístupný veřejnosti. Majitelé se o něj starají, ale tu zvláštní energii ze zdí evidentně vyhnat nedokázali. Mnoho návštěvníků popisuje nevysvětlitelné pocity. V některých místnostech, a hlavně v kapli, se lidem dělá nevolno, točí se jim hlava nebo cítí náhlý chlad. Staly se případy, kdy se elektronika sama od sebe vybije nebo se chovat zvláštně. Tajuplnou atmosféru pociťují samozřejmě i zvířata. Právě jejich chování je možná nejpřesvědčivějším důkazem, že na Housce “něco je”. Psi, kteří jindy vesele běhají, se prý před branou zastaví. Kňučí, vrčí na prázdno a odmítají jít dál. Ti, kteří se dovnitř přece jen dostanou, se úzkostlivě drží svých pánů a do kaple je nedostanete ani za nic. Cítí něco, co lidské smysly nedokážou zachytit? Těžko říct.
Co vidět na Housce
Když zapomeneme na legendy a strašidelné historky, Houska zůstává fascinujícím místem. Skála, na které stojí, prorůstá celým hradem. Uvidíte ji na nádvoří i v interiérech, například v Loveckém sále. Během prohlídky se můžete podívat do Zelené komnaty s unikátními světskými malbami z 16. století, které zobrazují výjevy z běžného života. Vrcholem je ale samozřejmě gotická kaple. Její stěny pokrývají vzácné fresky z doby kolem roku 1330. Kromě tradičních biblických motivů tu ale najdete i znepokojivé detaily. Třeba postavu lučištnice-kentaurky, která je levačka a míří na člověka, ve středověké symbolice je to jasný odkaz na ďábla. Pokud by vám to nestačilo, v bývalé kočárkovně je instalována expozice nazvaná Peklo, kde si můžete prohlédnout výjevy pekelných trestů za pozemské hříchy.
Kudy do pekla a co vidět v očistci
Hrad Houska se nachází v chráněné krajinné oblasti Kokořínsko, zhruba hodinu cesty autem z Prahy. Nejlépe se sem dostanete od Mělníka nebo z České Lípy. Zaparkovat se dá na placeném parkovišti asi deset minut chůze od hradu. Kousek odtud se tyčí majestátní Bezděz, se kterým Housku pojí stejná stavební huť. Můžete se vydat do skalního bludiště Kokořínských pokliček, navštívit hrad Kokořín nebo se v létě zchladit v Máchově jezeře. Celá oblast je protkaná turistickými a cyklistickými stezkami a plná malebných vesniček s roubenými chalupami.
Zdroje: kudyznudy.cz, hradhouska.cz, novinky.cz, regiontourist.cz, kvety.cz
