Říká se jim také někdy mořští T. rexové. Tak jako křídový teropod Tyrannosaurus rex patřil mezi nejobávanější dravce na pevnině, byli mosasauři a pliosauři postrachem moří. A zatímco se žádná kostra T. rexe u nás nenašla, na pozůstatky těchto mořských ještěrů můžete natrefit třebas i u vás doma na zahradě.
Postrach moří z Litomyšle
Když v roce 1960 tehdy patnáctiletý žák F. Hurych pomáhal bourat starý domek v poli u Dolního Újezdu u Litomyšle, všiml si na jednom rozštípnutém kameni zdiva zkamenělých otisků. Při podrobnějším zkoumání objevil nejen ulity mlžů, ale také něco, co vypadalo jako obrovský zub. A nebyl jediný. V kameni se skrývala neobyčejně zachovalá spodní čelist pravěkého ještěra s osmi zuby!
Šlo o mosasaura pozdně křídového mořského plaza z čeledi Mosasauridae, jednoho z nejagresivnějších a největších mořských tvorů, který kdy žil. Mohl dosahovat délky až 17,6 metru a vážit až deset tun. Obýval všechny světová moře a lovil vše, co mu přišlo do cesty, včetně žraloků a jiných mosasaurů. Ani tuhé ulity hlavonožců amonitů jim neodolaly, jak dokládá nález prokousnuté schránky z okolí Měcholup. Filmoví fanoušci si jej určitě dobře pamatují z trilogie Jurský park (Jurassic World), kde ulovil i obrovského indominuse rexe.
Mosasauři dýchali vzduch, měli pravděpodobně rozeklané jazyky a mohli být částečně teplokrevní. Nekladli vejce jako jiní dinosauři, ale rodili živá mláďata. Ačkoliv žili v době posledního rozkvětu dinosaurů, blízce příbuzní s nimi nebyli. Patří totiž do skupiny tzv. šupinatých – jejich tělo bylo pokryto šupinami, které připomínaly šupiny hadů a ještěrů. Dnes jsou za jejich nejbližší příbuzné považováni varani a hadi. Jedinec nalezený u Litomyšle patří menšímu, primitivnějšímu, druhu mosasauroida a dnes jej můžete obdivovat v Národním muzeu v Praze.
Mohl by překousnout i auto
Před mosasaury mořím dominovali plesiosauři, hlavně poddruh pliosauři. Pozůstatky asi desítky jedinců byly nalezeny také u nás. Název Plesiosauria znamená blízcí ještěrům, což naznačuje, že s dinosaury byli příbuzní jen vzdáleně. Zabijácká monstra velká jako náklaďák a těžká jako dva sloni obývala všechna teplá vodstva na planetě. Díky adaptaci na život v otevřených oceánech a ve značných hloubkách dokázali tito tvorové přežít i jedno z největších vymírání, tzv. velkou katastrofu na konci triasu, která předznamenala nástup dinosaurů.
Že šlo o skutečné zabijáky dokazuje i nález z roku 2008, kdy byla na Špicberkách nalezena fosilie patnáctimetrového jedince, jehož ostré zuby zasazené v třímetrové čelisti byly velké jako salátové okurky. S takovou výbavou by klidně mohl překousnout i malé auto, nebo jiného pliosaura. Což ostatně dokládají i poranění na kostře dalšího jedince nalezeného na stejném místě, který byl pravděpodobně rozkousnutý vejpůl.
Pliosauři u nás
První nálezy na našem území pochází již z druhé poloviny 19. století, kdy byl v pražské lokalitě Bílá Hora nalezen zub a úlomky kostí. Na začátku 20. století byl na stejném místě objeven také poměrně dlouhý fragment spodní čelisti, ze kterého se usuzuje, že se mohlo jednat o ještěra s lebkou delší než jeden metr. Další objevy byly učiněny u Zámostí, jižně od Mladé Boleslavi a v opuštěných lomech u Hudcova a Lahoště nedaleko Teplic na severozápadě Čech.
Pliosauři a mosasauři sdíleli úděl ostatních obrovitých ještěrů. Osudným se jim stal tzv. Chicxulubský asteroid, který zemi zasáhl před 66 miliony lety. Již jeho samotný dopad byl obrovsky ničivý. Ačkoliv se v té době naše území nacházelo od epicentra dopadu asi 6000 km, dorazila tlaková i zemětřesná vlna až k nám. Globální tepelné červené záření, kdy se teplota u povrchu země zvýšila na dobu několik hodin až na neuvěřitelných 100 až 260 stupňů Celsia a následná několikaměsíční tma vyvolaná vyvržením oblak prachu do atmosféry, způsobila vyhynutí kolem 73 % tehdejších obratlovců. Na Zemi se začala psát nová kapitola, jejímiž hlavními hrdiny se stali savci, včetně nás, lidí.
Zdroje: dinosaurusblog.wordpress.com, idnes.cz, iportal24.cz
