Pokud považujete české paneláky z dob komunismu za ohyzdné, podívejte se, jak vypadají ty ruské. Při tomto srovnání vám možná bude i Chánov připadat jako docela solidní sídliště. Čtyřpatrové bytovky, které nechal v 50. letech postavit tehdejší sovětský lídr Nikita Chruščov, nemají balkony, výtahy ani sklepy. Byly sešity horkou jehlou, nebo spíš smontovány hodně netrpělivými jeřábníky. Izolace žádná, těsnění žalostné a v maličkých bytech se nájemníci mohli sotva otočit.
Kuchyňky mívaly okolo 6 metrů čtverečních a namísto sporáku se tu obvykle vařilo na jednoplotýnkovém vařiči. Do dětského pokoje se vešla maximálně postel a skříň. A pokud chce dnešní moderní rodina někam umístit pračku, musí probourat stěnu mezi toaletou a koupelnou, jinak se tam tak velký spotřebič nevejde.
O Chruščovkách podrobně pojednává následující reportáž. Je sice v angličtině, ale obrazový záznam mluví i beze slov:
Panelová hrůza z dobré vůle
Zatímco dnes jsou chruščovky živými skanzeny sovětského režimu, v době svého vzniku je lidé vítali s nadšením. Po druhé světové válce totiž Sovětský svaz trpěl obrovským nedostatkem bytů. Města se plnila venkovany, kteří přišli za prací do továren, ale nebylo, kde je ubytovat. Spousta rodin žila pohromadě v komunálních barácích a zemljankách, kde společně sdíleli kuchyně i toaletu.
Stalin to nijak neřešil a raději investoval do pomníků, památníků a reprezentativních státních budov. Jeho nástupce Nikita Chruščov se proti tomuto autoritářskému přístupu vymezil a nastolil takzvaný komunismus s lidskou tváří. Sice to byl pořád režim, ale místo hromadného zatýkání a masových deportací do gulagů se konečně začalo dělat něco pro lidi. Blesková výstavba bytů byla zářným příkladem.
Pro mnoho rodin znamenaly chruščovky životní obrat o sto osmdesát stupňů. Mohly si v klidu uvařit boršč, aniž by jim sedm sousedů koukalo do hrnce. Tekla tu voda, fungovala kanalizace. A když jste si večer po pár sklenkách vodky chtěli zanadávat na tu omezenou komunistickou sebranku, nehrozilo, že vás někdo uslyší a udá tajné policii.
Místo oprav demolice
Pro chudé moskevské obyvatele zůstaly chruščovky dostupným bydlením, které v sobě nese nádech nostalgie. Když v roce 2017 ruská vláda rozhodla o jejich postupném zbourání, nájemníci odpověděli masovými protesty. Zatímco některé budovy byly opravdu v dezolátním stavu, jiné si lidé na vlastní náklady opravili a zrekonstruovali, aby zůstaly obyvatelné. Plán zbourání chruščovek mimo jiné znamená, že si milion a půl lidí bude muset najít nové bydlení. Navíc se vynořily hlasy, že program demolice prosadili developeři, aby se pro ně uvolnily cenné pozemky pro výstavbu luxusních výškových budov.
Této teorii nahrávají i výpovědi nájemníků, kteří se už z chruščovek přestěhovali do nových, údajně moderních bytů. Nově vystavěné paneláky mají totiž v porovnání se starými chruščovkami mnohem více nedostatků. Ze zdí trčí dráty, instalatérské rozvody netěsní a v mnoha bytech se ani nedají pořádně zavřít okna. Požární sensory nefungují a každou chvíli někdo uvízne v zaseklém výtahu. Lidé si stěžují, že v chuščovkách se jim bydlelo lépe...
Paradox, který Západ nepochopí
Nevzhledné bytovky z 50. let tak zůstávají zvláštním symbolem. Na dnešní poměry byly primitivní a plné technických nedostatků, ale byly vystavěny z dobré vůle umírněného vůdce a mnoha lidem přinesly soukromí i kus svobody. Současné Rusko pod vedením Vladimíra Putina však staví pro obyčejné lidi domy možná ještě horší - hlavně co nejrychleji a nejlevněji, aby oligarchové mohli získat pozemky uvolněné po demolicích a množit svůj vlastní majetek k nebeským výšinám. Pro západní svět je to těžko pochopitelná realita. Na druhé straně ale vysvětluje, proč tolik Rusů na chruščovky dodnes nedá dopustit.
Zdroje: wave.rozhlas.cz, lidovky.cz, seznamzpravy.cz
