V roce 2007 se ministryně obrany Vlasta Parkanová setkala s tehdejším albánským ministrem obrany Fatmirem Mediu. Jednali hlavně o vstupu Albánie do NATO, ale na stole se objevilo i téma, které veřejnost rozhodně nečekala. Česko tehdy projevilo zájem o vyřazenou sovětskou ponorku, která sloužila albánskému námořnictvu od roku 1954 až do konce minulého století. Podle ministerstva obrany šlo o plavidlo s významnou historickou hodnotou. Konstrukčně navázalo na poválečnou německou techniku.
Ponorka, která pamatuje studenou válku
Stroj z Projektu 613, známý v klasifikaci NATO jako třída Whiskey, byl jedním z ikonických modelů studenoválečného námořnictva. Sovětský svaz jich vyrobil přes dvě stovky. Kromě domácí flotily sloužily také v armádách spojenců.
Ponorka měla dieselelektrický pohon, torpédovou výzbroj a délku zhruba 76 metrů. V době, kdy o ni Češi usilovali, byla už tato ponorka mimo provoz a stála zakotvená v Albánii spíše jako veterán. Přesto představovala mimořádný artefakt, který by doplnil sbírku vojenské techniky v Lešanech. Vojenský historický ústav viděl v tomto plavidle možnost vytvořit unikátní expozici studené války, doplněnou o příběhy českých ponorkářů sloužících za Rakouska-Uherska.
Jak dostat ponorku do Prahy?
Nadšení historiků narazilo na zásadní praktickou otázku. Jak dopravit několikatisícitunovou ponorku do země, která nemá moře?
Nejdříve byla uvažována doprava na speciálním pontonu po Středozemním moři. Cestovat měla přes Gibraltar až do Hamburku, odkud by mohla pokračovat po Labi a Vltavě až do Prahy. Dle výpočtů by tato operace měla být technicky proveditelná. Takový proces je však vysoce nákladný - navíc tu zůstal další problém. Ponorku jsme možná schopni dopravit do Prahy, ale do Lešan se vcelku prakticky dostat nedá.
Padaly proto úvahy, zda dovézt kompletní plavidlo, nebo pouze jeho části, například velitelský můstek, který by mohl sloužit jako samostatný exponát. Přestože nadšení panovalo na obou stranách, bylo jasné, že bez financí na transport a vhodného místa by projekt mohl zůstat jen na papíře.
Jak to celé dopadlo?
I když bylo nakonec memorandum s Albánií podepsáno a česká strana získala řadu historických exponátů, jako například protiletadlový kanon Škoda vzor 37, samotná ponorka se do Česka nakonec nikdy nedostala. Náklady na dopravu, technické překážky a také nutnost dlouhodobé údržby byly příliš níkladné.
Ponorka třídy Whiskey tak zůstala v Albánii. České muzeum muselo hledat jiné způsoby, jak připomenout éru podmořského boje.
Kuriozita, která ukázala odvahu snít
I přesto, že se ponorku z Albánie nikdy nepodařilo dostat do Česka, příběh ukazuje české odhodlání a nadšení pro budování unikátního muzea vojenských technologií. Zároveň ilustruje to, jak pestrá je evropská vojenská historie.I když jsme v tomto případě ponorku nezískali, i snaha zachovat unikátní kus historie znamená hodně.
Myšlenka „ponorky v Praze“ dnes nejspíš působí spíše jako úsměvná představa. Před asi 17 lety však šlo o skutečnost, která se měla stát realitou.Pro mnoho milovníků techniky je to dodnes příběh, který stojí za připomenutí – už jen proto, že spojil hned několik nadšených historiků, byl součástí mezinárodní dohody a vůlí k tomu, nenechat technické dědictví jen tak chátrat.
