Možná si říkáte, že okolí Mělníka znáte, a přesto vás překvapuje, že někteří řidiči v Želízích (malá vesnička) zničehonic nervózně přibržďují a nevěřícně koukají do stráně nad vesnicí. Jasně, že by se měli radši koukat na cestu, jenže z pískovcového svahu tam na ně zírají dvě obrovské tváře, které vypadají, jako by vypadly z nějaké legendy. Jedná se o Čertovy hlavy.
Když vezme dláto do ruky kuchař
Asi se ptáte, kde se tohle veledílo vzalo. No, bude to znít překvapivě, ale za jeho vznikem stojí kuchař Václav Levé. Tehdy vařil na zámku v Liběchově. To ho živilo dobře, a tak svůj talent využíval jen o svém volném čase.
V polovině 19. století chlapi vyráželi do lesů s puškou – jen Václav s dlátem. Měkké pískovce na Kokořínsku ho neuvěřitelně přitahovaly. Mohl zde popustit uzdu své fantazii, a tak začal do skal vyřezávat to, co mu běželo hlavou – pohádkové postavy, bájné hrdiny i své sny.
Jeho talentu si nakonec všiml i samotný hrabě Veit. Rozhodl se, že takový talent prostě musí být podpořen a poslal jej na studia do Mnichova. Z Václava Levého se tak stala zakladatelská osobnost moderního českého sochařství. Ale právě tady, v lesích nad Želízy, vznikla jeho nejupřímnější díla.
Postavte se tváří v tvář obrům
Čertovy hlavy jsou v kopci, takže pokud je chcete vidět zblízka, počítejte s tím, že se zadýcháte. Na druhou stranu se k nim z parkoviště dostanete už za 15 minut. Stačí vyrazit po modré značce, ale pozor na poslední úsek. Ten je skutečně strmý, plný kořenů, ale hlavně písku. Ale ten moment, kdy vylezete z lesního stínu a před vámi se tyčí ty dva obličeje, za ten pot prostě stojí.
Tyhle hlavy jsou vytesané přímo do skalního bloku a dívají se do údolí, tak jak je možné, že o nich mnoho lidí neví? No, dlouhá desetiletí byly schované v hustém borovém lese. Takže je navštěvovali spíše místní nebo někteří trampové. Pak ale přišel rok 2011, kdy se les majitel rozhodl vykácet. No a hlavy se tak ukázaly světu!
Když se dostanete až k nim, možná ucítíte úžasu a respektu. A i když je název jasně daný, možná se budete ptát: „Jsou to opravdu čerti? Nebo za tím hledat něco víc?“ Některé pověsti tvrdí, že jsou tyto tváře jen připomínkou tehdejších úředníků no a Levý nám popis nenechal.Dnes jsou rysy tváří už ohlazené větrem a deštěm. To jim výrazně dodává na tajemnosti. Pískovec je měkký a čas nemilosrdný – to je další důvod, proč byste návštěvu neměli odkládat. Je to zážitek, který se nedá srovnat s ničím jiným ve střední Evropě.
Les skrývá i další poklady
Možná vám přijde zbytečné vyrážet na výlet, který vám ve finále zabere jen hodinku. Ale místní lesy mají mnohem více co nabídnout. Takže až si uděláte „selfíčko“, ne že poběžíte zpátky k autu. Celý les je totiž jednou velkou galerií pod širým nebem. Když budete pokračovat po stezce dál, narazíte na jeskyni Klácelka.
Tady si Levý vyhrál ještě víc. Prostor před jeskyní přetvořil na bájný Blaník. Do skály vytesal spící blanické rytíře, trpaslíky kovající zbraně i husitské vojevůdce Žižku a Prokopa Holého. V době národního obrození to byl jasný politický vzkaz vytesaný do kamene. Jeskyně samotná je pak inspirovaná bajkami – najdete tu zvířata s lidskými vlastnostmi. I když je vstup do jeskyně chráněn mříží, dovnitř je krásně vidět.
A pokud máte toulavé boty, pokračujte kousek dál. Narazíte tam na obří reliéf plaza přeťatého sekerou, který je i po letech neuvěřitelně detailní a na harfenici, která měla kvůli vandalismu smutný osud, ale i její torzo má v tichém lese silnou atmosféru.
Proč vyrazit právě teď?
Čertovy hlavy jsou mementem doby, kdy umění nepatřilo jen do sterilních galerií, ale bylo součástí krajiny. Je to místo, kde na vás dýchne historie, romantika i trocha toho tajemna. A hlavně – máme ho za humny. Zatímco do Krumlova nebo na Sněžku proudí davy, tady v lesích Kokořínska (zatím) najdete i chvíle ticha.
Až budete stát pod těmi obry a dívat se tam, kam oni, uvědomíte si, jak jsme proti času malí. Václav Levý kuchař s duší umělce nám tu zanechal vzkaz, který čteme i po skoro dvou stech letech. Tak si ho přijeďte přečíst taky. Než se z toho stane masová atrakce.
Zdroje: wikipedia.cz, Kudy z nudy
