První písemná zmínka o lanýžích pochází už ze starého Egypta. Ve starověku byly těmto zvláštním houbám připisovány léčivé a afrodiziakální účinky a věřilo se, že rostly na místech, do kterých uhodil blesk. Středověká církev je kvůli těmto pověrám označila za dílo ďáblovo, avšak v 19. století se lanýže vrátily na evropské stoly s plnou pompou. Dodnes jsou vybranou pochoutkou, kterou si nemůže dovolit jen tak každý. Cena za kilogram nejvzácnějších druhů se totiž může vyšplhat až na 40 tisíc Kč.
Je nutné ale vysvětlit, že lanýže většinou na kila nikdo nekupuje. Nejsou to klasické houby, ze kterých si připravíte míchanici, a ani je nebudete obalovat jako bedly. Jsou totiž silně aromatické, a tak se používají spíš jako koření. Přidávají se do krémových omáček, dají se použít jako náplň do italských raviol nebo se jen tak nastrouhají na hotový pokrm, aby získal výraznější chuť. Český šéfkuchař Jan Punčochář je dokonce přidává do jitrnic místo česneku a majoránky. Inspirovaly ho prý klobásky salsiccia, které pocházejí ze Středomoří a lanýže často obsahují.
Kdo hledá, najde. Anebo taky ne
Protože jsou černé lanýže spojovány zejména s italskou a francouzskou kuchyní, v českých lesích jejich výskyt očekávat asi nebudete. A přesto u nás rostou. Vyskytují se hlavně na moravské Pálavě, ale daří se jim i na Vysočině, v Českém krasu nebo třeba v Brdech. Podmínkou je vápenitá půda a dubové, bukové nebo lískové stromy. Houbaři o jejich výskytu nicméně netuší, jelikož je nevidí. A i kdybyste je ze země náhodou vyhrábli a někdo vás načapal, jak si je šťastně nesete domů v košíku, hrozila by vám pokuta ve výši až 50 tisíc korun.
Sbírání lanýžů je totiž u nás povoleno jen na vlastním pozemku anebo se souhlasem majitele. Nejde ani tak o to, aby běžný občan nemohl získat neobvyklou delikatesu zadarmo, hlavní problém je v tom, že lanýže jsou v Česku vzácným a zvláště chráněným druhem. Je to podobné, jako byste utrhli kytičku v Tatrách.
V jiných zemích Evropské unie se lanýže smějí sbírat jen se zvláštním povolením. Ani to však nebývá snadné. Abyste nazdařbůh nerozryli veškerou lesní půdu, musíte aspoň tušit, kde se černé diamanty ukrývají. Dříve lidem pomáhala prasata, která umějí lanýže vyčmuchat. Stávalo se ale, že bachyně vzácné houby rovnou i sežrala, a ještě navíc napadla majitele, když se chtěl o ně prát. Dnes se proto pro hledání lanýžů raději cvičí psi. Výcvik není levný a zkušený vycvičený pes už vůbec ne. Pokud byste si takového chytrého mazlíčka chtěli pořídit, zaplatíte za něj něco okolo 400 tisíc Kč.
Jak lanýže chutnají?
Jak jsme už zmínili, černé lanýže se na kilogramy obvykle nekupují, většina lidí si ze zvědavosti nebo pro ozvláštnění večeře koupí jen houbu velikosti ořechu za 500 až 800 korun. Možná vás napadne otázka, jestli to má vůbec smysl. Jak vlastně takový lanýž chutná? Nebudete nakonec zklamaní?
Je pravda, že intenzivní chuť lanýžů může někomu vadit. Popisuje se těžko – mísí se v ní zemité a oříškové tóny, lehký česnekový nádech a vůně vlhké půdy po dešti. Nečekejte sladkost ani slanost, ale spíš neobvyklou kořeněnou příchuť. Na první ochutnání se vám možná nebudou zamlouvat – pamatujete, jak jste se jako děti otřásli odporem při prvním setkání s olivami či křenovou omáčkou? Podobně se můžete cítit i s lanýži. Jakmile jim ale přijdete na chuť, budete je vyhledávat častěji. A možná pochopíte, proč jsou v kulinářství tolik ceněné.
Zdroje: lidovky.cz, apetitonline.cz, zahradkarskaporadna.cz
