Když nedávno probíhala na sociálních sítích anketa s otázkou, zda existuje Bůh, přistálo pod ní na tisíc odpovědí. Většina z nich byla jednoznačná - lidé odpovídali buď "ano", nebo "ne". Málokdo napsal, že to neví. A už vůbec nikdo se v komentáři nezeptal autorů ankety, jakého Boha vlastně mají na mysli.
Jistě, v západním světě si asi představíme křesťanského Boha, jak ho líčí Bible. Může to být ten neviditelný Bůh, který se zjevuje v podobě hořícího keře, nebo Ježíš, jenž po smrti vstoupil na nebesa. Jenže i křesťanství zahrnuje vícero církví a každá z nich vnímá osobu Boha Otce a Ježíše trochu jinak. K tomu dnes potkáte spoustu lidí, kteří se nehlásí k žádné církvi, ale přesto si pohrávají s myšlenkou, že něco nad námi možná existuje. Něco, co nedokážeme zachytit smysly.
Vědecký přístup k otázce Boha
Čím podrobněji astronomové zkoumají vesmír, tím více zjišťují, jak málo o něm víme. Navíc je fascinuje, jak se v naší sluneční soustavě sešlo tisíce rozličných faktorů, které vytvořily podmínky pro život na Zemi. Kdyby se třeba Jupiter posunul jen o kousek blíže ke Slunci, jeho gravitační síla by vychýlila zemskou osu natolik, že by polovina naší planety zůstala trvale zamrzlá. Okolo Slunce tedy všechno rotuje "tak akorát". Náhoda? Možná.
Někteří vědci proto dnes existenci Boha tak úplně nezavrhují. Jen si ho nepředstavují jako Bořka stavitele, který si na počátku věků pohrál s vesmírnou stavebnicí. Přistupují k němu jinak. "Představa Boha jako starce s bílým plnovousem, co sedí na obloze a počítá vrabce, je absurdní. Ale pokud se Bohem myslí soubor fyzikálních zákonů, které řídí vesmír, pak takový Bůh jednoznačně existuje," napsal v minulém století známý astronom Carl Sagan s tím, že toto pojetí bohužel nedokáže uspokojit lidské emoce. "Nedává moc smysl modlit se k zákonu gravitace," dodal vědec.
Záhadná nanosekunda
Vnímání Boha jako vesmírného řádu je jedním z přístupů, který se ve vědeckém světě objevuje. Bůh je v tomto pojetí v přeneseném smyslu skutečně všudypřítomný, protože se projevuje ve fyzikálních zákonech, jež ovlivňují celý náš svět i život – a také je stvořily. (Mimochodem, mechanismus vzniku života stále nebyl vědecky popsán ani pochopen – jde o další bod, který podněcuje ke spekulacím o existenci něčeho nemateriálního).
Počátek vesmíru podle astronomů vypadal ovšem zcela jinak, než jak ho popisuje Bible. Jenže jakkoli je teorie Velkého třesku akceptována většinou odborníků jako de facto pravdivá, jeden malý dílek skládačky v ní pořád chybí. Jde o nanosekundu těsně po tom, co k Velkému třesku došlo. V tomto zlomku okamžiku, nazývaném "inflace", se rodící vesmír nafoukl exponenciální rychlostí a teprve poté se už rozpínal v mnohem pomalejším tempu. A právě v té osudové nanosekundě se mohly odehrát události, které zatím nikdo nemůže potvrdit ani vyvrátit.
Podle jedné teorie se během inflace nezrodil jen jeden vesmír, ale vznikly četné kapsy hmoty, které daly základ mnoha dalším vesmírům a dimenzím. Některé mohou být docela maličké, jiné zase obří a v každém mohou panovat odlišné přírodní zákony. S multivesmírem a neznámými dimenzemi počítá také populární teorie strun, podle které se paralelní světy dokonce prolínají a navzájem se ovlivňují.
Multivesmír nejen ve filmu
Teorie multivesmíru stále ještě nedokazuje existenci Boha, jak ho líčí světová náboženství. Otevírá ale dveře ke zkoumání něčeho, co není uchopitelné smysly ani měřitelné pozemskými přístroji. V našem světě jsme schopni vnímat jen hmotu a tři prostorové dimenze. V jiném vesmíru to může vypadat zcela jinak – naše mysl si to ale nedokáže představit, protože nic jiného než tu hmotu a tři dimenze neznáme.
Co když se náš hmotný vesmír v nějakém bodě protnul s jiným a byla to právě nějaká nehmotná substance z multivesmíru, která zasela v organických pozemských sloučeninách kvantové vědomí, a tím pádem i život? Ještě před 30 lety by většina vědců takovou myšlenku považovala za šílenou. Dneska ale přibývá astrofyziků, kteří se podobnými teoriemi vážně zabývají.
Jak je to tedy s Bohem?
Závěrem lze konstatovat, že moderní věda Boha zatím neumí dokázat ani vyvrátit. Nemůže dokázat ani existenci multivesmír. Jisté je jen jedno: čím více vesmír zkoumáme, tím více se přesvědčujeme, že o něm ještě hodně nevíme. A vůbec není ostuda si to přiznat.
Zdroje: owlcation.com, bigthink.com, newscientist.com
