Na konci roku 2023 ministerstvo kultury rozhodlo, že tento palác ze 70. let nedostane status památky. Celá budova ztratila v důsledku rekonstrukce hodnotné architektonické prvky a původní plášť připomíná duhu. Budoucnost zatím není úplně jistá, ale nejpravděpodobnější scénář je demolice s tím, že na místě původní budovy vzniknou byty.
Původní účel
Celý objekt vznikl v Kavkazské ulici podle návrhu tehdy velmi mladých architektek Zdenky Novákové a Dagmar Šestákové. Jedná se o tři hlavní části propojené do jednoho komplexu. Budova dle odborníků patří k jednomu z nejdůležitějších příkladů československé architektury z období šedesátých let 20. století. Zdenka Nováková působila jako architektka-projektantka a pedagožka, která spolu s kolegyní vyhrála jako čtyřiadvacetiletá soutěž na rozsáhlou administrativní budovu pro Podnik zahraničního obchodu Chemapol-Investa.
Výrazný prvek celého objektu tvoří právě podle jejího návrhu dvanáctipodlažní desková budova, k níž jsou ze severu a jihu připojeny dva menší objemy. Všechny části propojuje nízká horizontální základna, přičemž reprezentativní prostory jsou přístupné z úrovně ulice.
Prostor měl sloužit pro tehdejší sociální elitu Československa a zahraniční klientelu, v dalších letech fungoval prostor pro zahraniční obchod. Původně měla vršovická budova sloužit sektoru energetiky, nakonec ale místo i projekt převzaly podniky zahraničního obchodu Chemapol a Investa, které v šedesátých letech rychle rostly a prosperovaly. Velmi jim vyhovoval navržený koncept areálu složeného ze tří objektů. Nejvyšší horizontální budovu naplnila administrativa, krychlová připadla vedení a v nejnižší čtyřpatrové hmotě fungovalo mechanizační středisko.
V letech 2002-2006 prošla celá budova rozsáhlou a zásadní rekonstrukcí, součástí které byl duhový nátěr, jež budovu znehodnotil. Podle odborníků výsledný efekt snižuje eleganci i důstojnost budovy, navíc součástí bylo také pozměnění interiéru, přičemž z původní podoby nezůstalo nic, maximálně pár dveří.
Autorem nešťastného duhového nátěru je izraelský umělec Yaacov Agam, který proměnu provedl na pozvání tehdejších majitelů Kodaňská Office Centre s.r.o. Bohužel - pod duhovým nátěrem se skrývá původní tmavý bronzový plášť a tudíž je proměna zpět podle odborníků nevratná. Sundat by možná šel, každopádně by se tím zničila původní úprava plechů.
Námitky proti demolici
Před několika lety se proti nápadu na zbourání budovy kvůli výstavbě nových bytů postavil Klub za starou Prahu, který vyzýval také další zájemce, aby se proti zbourání veřejně postavili - součástí protestu byla také petice, již podepsalo přes 1300 protestantů. Do současné doby nebyl výsledný ortel potvrzen - městská část prý demolici povolila, což však nepotvrdila radnice Prahy 10.
Budoucnost stavby tedy není zatím jasná - v současné době nese název 4D Center a spadá pod vlastnictví developerské firmy Daramis. Jisté je ale jedno - budova Chemapolu bude a je vynikajícím příkladem monumentální architektury a socialistické moderny, je také nedílnou součástí architektonického a kulturního dědictví socialismu, které je stále více ohrožováno aktuálním trendem po výstavbě bytů v Praze. Mezi kanonické stavby poválečné doby vešla zejména pro svou zjevnou inspiraci americkými mrakodrapy a rovněž díky autorství dvou žen, které stavbu navrhly velmi záhy po absolutoriu vysoké školy.
Zdroj: idnes.cz
