Jeho příběh zní téměř neuvěřitelně. Ale věřte, že na počátku 90. let bylo možné takřka všechno. Karel byl v době odchodu sovětských vojáků ještě mladý učeň a pomáhal svému strýci, toho času zaměstnaného na radnici, vyklízet místní sovětská kasárna. Objekt byl v žalostném stavu. V opuštěném vojenském prostoru navíc úředníci našli načerno postavené sklady, jejichž technické provedení neodpovídalo československým předpisům. Všechno se muselo zdemolovat.
V jednom z těchto skladů ale stálo cosi, co upoutalo Karlovu pozornost. Zaprášené obrněné vozidlo působilo dojmem, že mu Sověti spíš nepřipisovali žádnou velkou hodnotu, než že by ho tu prostě jenom zapomněli. "Co s tím budeme dělat?" zeptal se Karel. "No co s tím," rozohnil se strýc. "Budova se musí zbourat. A tenhle křáp půjde do šrotu."
Chlapecký sen
Karel byl ale duší pořád ten malý kluk, který si v dětství rád hrával na vojáky. V duchu si představil, jakou radost by mu bývalo udělalo, kdyby mu tenkrát rodiče pořídili opravdový tank! Jednou určitě bude mít vlastní děti (určitě kluky!), a bude jediným tátou v okolí, kdo jim splní klukovský sen. Obrněné vozidlo na zahradě mohlo být nakonec i výstřední dekorací, kterou se hned tak někdo nepochlubí. Vždyť kdo může říct přátelům, "Pojďte, dáme si drink v mém tanku!"
Můžete usoudit, že šlo o mladické nerozvážné hnutí mysli. Zaprášený vůz v každém případě neskončil ve šrotu, ale na Karlově zahradě. Abychom byli přesní, zmíněná nemovitost v té době dosud patřila Karlovým rodičům. Na jeho jméno byla přepsána teprve nedávno po jejich smrti.
Dědeček jménem BRDM-2
Rodiče se s neobvyklou zahradní dekorací smířili. Život šel dál, Karel se šťastně oženil, jen místo očekávaných synů se mu narodily dvě dcery. O hru na vojáky malé holčičky nejevily zájem, zato si z obrněného vozidla vytvořily pokojíček pro barbíny. Postupem času se obrněné vozidlo stalo přítěží i pro samotného Karla. Najednou nechápal, proč vlastně takové monstrum domů vůbec přitáhl.
Obrat nastal až jedno letní odpoledne, kdy se u něj zastavil kolega z práce a pronesl osudovou větu: "Hele, za takovou krasavici dneska sběratelé platí půl milionu." Karel na ten popud vyhledal o svém vozu na internetu více informací.
Mimo jiné zjistil, že vozidlo BRDM-2 bylo zařazeno do výzbroje sovětské armády už v roce 1962. Ačkoli nešlo o klasický pásový tank, disponovalo solidní pancéřovou ochranou a dvěma kulomety ráží 14,5 mm a 7,62 mm. A hlavně, vůz byl obojživelný. Kromě klasického pozemního terénu zvládl i pohyb ve vodě, kde vyvinul rychlost až 10 km v hodině.
Jízdou BRDM-2 se můžete pokochat v tomto videu:
Sběratelská lahůdka
Není ale na místě o voze BRDM-2 mluvit v minulém čase. Vozidlo je totiž dodnes ruskou armádou využíváno v bojových operacích. Armádní zpravodaj loni informoval o incidentu, kdy byl přesně tento typ obrněného vozu zničen ukrajinskými drony.
Pro západní svět jde však o sběratelský kousek, jehož cena se v internetových aukcích šplhá do stovek tisíců korun. Karel S. měl to štěstí, že o jeho pancéřovanou krásku projevil zájem kupec z Británie a nabídl mu v přepočtu těžko uvěřitelných 850 000 Kč. Taková nabídka se neodmítá... Karel za utržené peníze zmodernizoval zděděný dům a ještě mu zbylo na útulný zahradní altánek, kde si jeho dcery mohou budovat nové pokojíčky pro barbíny. BRDM-2 zůstalo jen na rodinných fotografiích jako pozoruhodná vzpomínka.
Zdroj: Autorský text
