Po staletí se o ní jen spekulovalo, ale archeologové v italském městě Fano učinili skutečně objev tohoto století a římská bazilika opět spatřila světlo světa. Tuto stavbu ve svém slavném díle popsal totiž tehdejší architekt Vitruvius, který svou tvorbou později inspiroval dokonce slavného Leonarda da Vinciho.
Stavba, kterou jsme znali jen z historických spisů
Autor Vitruvius tuto baziliku podrobně popsal ve svém životním díle De Architectura, kterou zároveň i navrhl pro město Fano. Po celá staletí ale nikdo nevěděl, kde se přesně nachází a někteří badatelé se dokonce domnívali, že se stavba nedochovala, jiní pochybovali, zda vůbec existovala.
Aktuální nález je tak klíčovým bodem zlomu v naší historii, alespoň co se archeologických nálezů týče. Jak sdělil novinářům i archeologický inspektor Andrea Pessina:
„Máme absolutní shodu mezi tím, co bylo objeveno, a popisy, které Vitruvius uvádí ve svých knihách.“
A co víc? Nejen že italští archeologové objevili základy této velké veřejné budovy, ale její půdorys i proporce až pozoruhodně přesně odpovídají popisu z Vitruviusova díla, které nakonec badatelům velmi pomohlo.
Kdo byl Vitruvius?
Možná si říkáte, kdo to vlastně Vitruvius byl. Důležité je, že byl především autorem výše zmíněné dochované knihy o architektuře. Žil v 1. století před naším letopočtem a je někdy i označován za tichého kmotra renesance. Ve svém díle popisuje mnoho zásad, jak mají stavby fungovat, a to od její pevnosti i užitnosti až po její krásu, kterou má světu přinášet.
Právě tyto úvahy o harmonii, geometrii a proporcích inspirovaly i samotného Leonarda, který je, mimo jiné, autorem kresby Vitruviánského muže. Tato kresba je typická vyobrazením rozpažené mužské postavy, která se nachází v přesném kruhu a čtverci. Můžeme v tom hledat určitou symboliku toho, že jak architektura, tak i lidské tělo podléhají stejným geometrickým zákonům.
Co přesně archeologové ve Faně našli?
Nejedná se jen o pár drobných fragmentů, ale o rozsáhlý komplex základů budovy, sloupů a částí podlah. Dle Vitruviova návrhu má bazilika, respektive nyní už její pozůstatky, obdélníkový půdorys, přičemž na delších stranách se nacházelo deset sloupů a na kratších čtyři. Právě sloupy měly při objevu zásadní roli, protože archeologové nejprve objevili jen čtyři z nich.
Místo toho, aby náhodně hledali další, tak zkusili nahlédnout do Vitruviova návrhu, na jehož základě vypočítali lokaci dalších sloupů. Když pak začali na daných místech kopat, tak narazili prakticky ihned na další, což je krásným důkazem toho, že se opravdu jedná o baziliku z díla Deset knih o architektuře (De Architectura). Archeologové dokonce i zdůrazňují, že se nález s bazilikou z knihy shoduje i v menších detailech, než jsou tyto nosné komponenty.
Proč je to objev století?
Objevených římských staveb je v Itálii stovky, ale jen málokdy se podaří spojit konkrétní archeologický nález s přesným historickým textem. V tomto případě se po dvou tisících letech setkává teorie se skutečnou a hmatatelnou realitou, což je prostě úžasné. Jak řekl i sám starosta města Fano, Luca Serfilippi:
„Mám pocit, že se jedná o objev století, protože vědci a badatelé tuto baziliku hledali více než 500 let.“
Zároveň je ale nutné zmínit, že výzkum je teprve na začátku a může ještě dojít například k odhalení nových částí budovy, o kterých se nikde nepíše. Díky tomu, že se naleziště nachází pod moderní zástavbou, tak musí badatelé postupovat opatrně po etapách. Můžeme se tedy prozatím nechat překvapit, jak přesně bazilika vypadala, jakou roli hrála v městském životě a kdy bude třeba přístupná veřejnosti.
