V řece opadla voda a vynořil se přízrak. Děsivé město duchů je velkým varovným poselstvím nejen pro Česko

Záhadná a tak trochu děsivá místa přitahují turisty, kteří si je chtějí prohlédnout na vlastní oči a nasát záhadnou energii těchto míst. Co je na tom tak láká? Těžko říct. Možná je to zvláštní atmosféra, ze které až mrazí a vstávají všechny chloupky na těle. Pojďte se s námi ponořit do příběhu španělského městečka Sant Romà de Sau, ze kterého zbyl pouze historický románský kostel.

Malá vesnice i s historickým kostelem zmizela pod vodou

Vesnice Sant Romà de Sau v Katalánsku byla dříve taková, jako každá jiná. Žili tam lidé se svými rodinami, které chodily do kostela a vedly spokojený život. Zvrat nastal v roce 1962, kdy zde měla vzniknout přehrada Pantà de Sau. Vesničané byli nejdříve nadšení, že budou mít ve své vesnici přehradu a budou moct trávit svůj čas pozorováním vody, koupáním se a rybařením. Jenže skutečnost byla úplně jiná. Při napouštění přehrady se celá vesnice i s kostelem a veškerými budovami zatopila. I když v ní nebydlelo mnoho lidí, museli se všichni evakuovat. Nejhorší na tom bylo, že úřady to celou dobu plánovaly.

Historie vesnice Sant Romà de Sau sahá až do 10. století, tamní románský kostel byl postaven v roce 1062. Od 19. století je kvůli vodě dodnes neobydlená, ale je zajímavou turistickou atrakcí, na kterou se jezdí dívat lidé z různých zemí. Desítky let se jezdili dívat jen na špičku kostela, to se ale během let změnilo.

Pohled na zbytky vesnice je nepochybně velmi zajímavý, a to zejména v období sucha. Pokud je sucho opravdu vážné, hladina přehrady klesne natolik, že se turistům naskytne pohled na kompletně celý kostel, který se jinak téměř celý skrývá pod vodou. To nejednomu zvědavci sice udělá velkou radost, ale skutečnost je taková, že sucho ještě znásobí smutný pohled na vesnici.

Kromě turistické atrakce tak místo působí i jako ekologické varování pro celý svět včetně Česka, kde jsme už také zažili velmi suchá období.

Zatopení vesnice nebylo tak dramatické, jak se může zdát

Dostupné informace naznačují, že zatopení vesnice nebylo náhlé. Lidé byli postupně vystěhováni do okolních vesnic, což naznačovalo, že se pravděpodobně počítalo s tím, že celá vesnice bude brzy pod vodou.

Vznik přehrady byl nezbytný, protože byla potřeba zásoba vody pro okolní vesnice a také vodní elektrárnu. Ačkoliv se jednalo o jistý technologický pokrok, lidé byli velice smutní – nemohli s tím ale nic dělat.

Pro obyvatele, kteří zde žili po generace, byla celá situace nesmírně emotivní. Museli se vzdát svých nemovitostí a smířit se s tím, že už se nikdy nebudou moct vrátit na místo, kde žili jejich rodiče a prarodiče. Lidem však byly poskytnuty nové domovy, takže o střechu nad hlavou nepřišli.

Mnozí už se dnes mohou chodit jen dívat na zbytky vesnice, a připomínat si příjemné chvíle, které tam strávili. Hned vedle však vidí přehradu, která je pro ně ztělesněním něčeho, co jim vzalo velký kus životního štěstí. Jak se asi tito lidé dnes cítí, když jdou na svou rodnou vesnici navštívit? To si nejspíš musíme sami domyslet.

Zdroje: Rozhlas Wave, Wikipedia, Catalunya