Boubín – Divoká romantika
V Boubínském pralese na Šumavě se vám může zdát, že jste se vrátili o tisíce let zpátky – do doby, kdy Evropu pokrývaly divoké lesy a člověk zde byl jen hostem.
Prales na západním svahu hory Boubín (1362 m) je největší pozůstatek původního lesa ve střední Evropě. Místní smrky a jedle pamatují časy, kdy neexistovaly silnice – některé tu stojí až 400 let. Kořeny stromů se proplétají nad zemí, kmeny jsou pokroucené a celé místo působí jako kulisa z fantasy filmu.
Za deště se Boubín halí do zádumčivé atmosféry. Kapky se třpytí na mechu, vzduch voní mokrým dřevem a okolní příroda je až strašidelně tichá. Cesta k Boubínskému jezírku je schůdná i v deštivém počasí – vede po nové naučné stezce, která vede částečně po dřevěných povalových chodnících, takže se nebudete brodit blátem. Na hrázi jezírka stojí malá chata strážců, kde se můžete schovat a jen poslouchat, jak prales dýchá.
Kdo má více sil, může pokračovat až na rozhlednu na vrcholu Boubína. Je dřevěná, 21 metrů vysoká a otevřená celoročně. Když se mezi mraky otevře mezera, výhled na Šumavu stojí za každou kapku.
Hřensko – Mystické skály
Mlhový opar, ticho, kapky stékající po kamenech. Tak vypadá České Švýcarsko, když se počasí rozhodne ukázat svou melancholickou tvář.
Pravčická brána, symbol národního parku, je největší přírodní skalní most v Evropě. Když prší, pískovcové stěny tmavnou, les se noří do mlhy a celé údolí působí mystickým dojmem. Cesty jsou kamenité a místy mohou být kluzké, ale když máte dobré boty, projdete jimi bezpečně.
V okolí brány se nachází několik vyhlídek, odkud uvidíte nejen na samotný skalní oblouk, ale i na Křídelní a Václavskou stěnu nebo kuželovitý Růžovský vrch. Dešťové mraky se mezi nimi převalují jako moře. Zastavit se můžete také u Sokolího hnízda – výletního zámečku z roku 1881, kde dnes sídlí muzeum národního parku a stylová restaurace. Deštivý den poskytuje ideální příležitost k tomu, abyste si tu dali teplý čaj a kochali se výhledem, který maluje sama příroda.
Jeskyně – když chcete zůstat v suchu
Pokud nechcete zmoknout, české jeskyně jsou ideálním útočištěm. V podzemí se drží stálá teplota okolo 8 °C a místo lijáku na vás jen sem tam kápne kapka od stropu.
Středočeši to mají nejblíže do Koněpruských jeskyní poblíž Karlštejna. Zahrnují tři patra chodeb, tajnou středověkou dílnu, kde se kdysi razily falešné mince, a nádhernou krápníkovou výzdobu s tzv. koněpruskými růžicemi.
Na severu Čech jsou největším lákadlem Bozkovské dolomitové jeskyně s největším podzemním jezerem v Česku. Voda je ledová, ale průzračná a barvou připomíná tyrkysové moře.
A jestliže se vydáte na Moravu, nenechte si ujít slavné Punkevní jeskyně v Moravském krasu, kde procházku zakončíte plavbou po podzemní říčce Punkvě. Déšť venku vás nijak netrápí, když sedíte v lodičce pod zemí, obklopeni tajemnými krápníky.
Kouzlo deště
Déšť má zvláštní moc proměnit krajinu v tiché, možná až posvátné místo. Z lesů se stávají katedrály, z jeskyní útočiště a z hor mystické siluety. Jestliže vás nerozhodí mokré boty a nevadí vám chodit po stezkách v pláštěnce, z výletu si odnesete jedinečný, nezapomenutelný zážitek. Česká příroda je zkrátka nádherná i za deště – ne-li ještě krásnější než v létě.
Zdroje: kudyznudy.cz, sumava.net, turistika.cz
