Klíč je ve zmírnění dopadu emisí, které jako lidstvo vypouštíme neustále do ovzduší. Typicky jde o spalování fosilních paliv jako je ropa nebo uhlí či zemní plyn. Dále jsou na vině i velké korporace, které vyrábějí ocel a cement a tím uvolňují do vzduchu právě emise, které v sobě nesou spoustu oxidu uhličitého.
Dále se na této produkci pravděpodobně podílí většina z nás, vlivem jízdy a autem či veřejnou dopravou. Zdrojů je samozřejmě mnohem více, dobrým příkladem je i vytápění budov, chov hospodářských zvířat a skládky odpadu.
Jak celý nápad vznikl?
Základní myšlenka je překvapivě jednoduchá a navíc naprosto v souladu s koloběhem přírody, protože stromy během svého růstu aktivně pohlcují oxid uhličitý z atmosféry a ukládají si uhlík do dřeva. V rámci této myšlenky je řeč konkrétně o rozsáhlých lesích, které se nacházejí v povodí sibiřských a severoamerických veletoků, které proudí do Severního ledového oceánu.
Podle návrhu by se tak stromy potápěly do hlubokých, studených a málo okysličených vod právě Severního ledového oceánu, protože by tam, díky těmto podmínkám, rozklad probíhal extrémně pomalu, a to v řádu stovek až tisíců let.
V přírodě už tento koloběh v podstatě existuje, konkrétně když popadané stromy, které vlivem živelních podmínek skončily v řekách, které je postupně odplavily právě až do zmíněného oceánu, kde se ukládají ke dnu.
Proč právě Severní ledový oceán a kolik stromů je potřeba?
Arktické hlubiny mají opravdu velmi specifické podmínky. Panují zde nízké teploty, je tu minimum až téměř žádný kyslík a skoro žádná biologická aktivita v podobě sebemenších mikrobů, takže výsledkem je, že se zde stromy rozkládají jen velmi pomalu. Podle vědců by tak uložené dřevo fungovalo v podstatě jako takový dlouhodobý „sklad uhlíku“. V podstatě si můžete tento nápad představit jako jeden velký mrazák, který uchovává uhlík a zároveň pomáhá aktuálně našemu životnímu prostředí.
Kolik stromů by bylo potřeba, a opravdu je to spása?
Asi si pokládáte otázku, kolik stromů je potřeba, aby se to opravdu odrazilo na stavu klimatu. Odhady mluví dokonce až o miliardě stromů, protože se v těchto severských oblastech nachází až 100 gigatun uhlíku, a to právě uvnitř jednotlivých stromů. Cílem ale rozhodně není začít kácet stromy ve velkém, ale aby to mělo efekt, tak vědci spekulují o alespoň 1 gigatuně ročně. Navíc se tím sníží riziko požárů.
Zajímavostí je, že součástí výzkumného týmu je i český bioklimatolog Miroslav Trnka, který upozornil, že se nejedná o žádné zázračné řešení, které by 100 % nahradilo snižování emisí, které můžete znát třeba z regulací ohledně osobních automobilů a mnoha dalších.
„Samozřejmě by státy světa neměly rezignovat na snižování emisí, které vznikají při spalování fosilních paliv. Ale při hospodářském růstu je potřeba hledat i alternativní řešení, jak uhlík z atmosféry odstraňovat a ukládat jej, abychom se přiblížili ke stabilizaci klimatu.“
Není to nebezpečné pro oceán?
Jedna z hlavních otázek zní, zda tohle řešení nepoškodí v důsledku mořské ekosystémy? Vědci tvrdí, že pokud by se dřevo ukládalo do dostatečné hloubky, kde je život minimální, riziko by bylo nejspíše nízké. Přesto transparentně připouštějí, že je nutné provést detailní testy a pilotní projekty.
Kritici upozorňují, že zásahy do oceánů téměř vždy nesou riziko nečekaných důsledků. Zastánci projektu ale argumentují tím, že klimatická změna už sama o sobě představuje obrovskou hrozbu a bez odvážných řešení se ji jen tak nepodaří zpomalit.
Zároveň ale i sám Trnka upozorňuje, že realizace by byla mimořádně náročná:
„Ač návrh napodobuje to, co po tisíciletí dělá příroda, bude nás to stát velké úsilí a musíme ročně vykácet a splavit dřevo z plochy, která je více než dvakrát větší než Česko. Celý přístup má také řadu úskalí včetně geopolitických, protože ze tří klíčových států by takovou úvahu aktuálně připustil jen jeden stát, a to Kanada. Dalšími jsou Rusko a USA.“
Zdroje: popularmechanics.com, hrot24.cz, týden.cz
