Onen „nový“ objev totiž v českých domácnostech pobíhal už v 50. letech. O jaké plemeno jde? O českého strakatého psa (zkráceně ČSP nebo prostě „strakáč“). Tenhle roztomilý chlupáč se do českých obýváků dostal z prostředí, které by vás ani nenapadlo, a to z laboratoře.
Může se zdát zvláštní, že se o tomto plemenu mluví až v poslední době. Jenže roky a roky byl pro veřejnost prakticky neznámý, a dokonce mu chvíli hrozilo i vyhynutí. To se naštěstí nestalo, protože dnes je stále oblíbenější. A to právem. Je to prostě poklad pro každou rodinu!
Pes, který vznikl tak nějak „na zakázku“
Příběh českého strakáče je fascinující. Nešlechtili ho myslivci pro lov, ani pastevci pro ovce. Vymyslel ho v roce 1954 kynolog František Horák pro Fyziologický ústav ČSAV. Vědci tehdy potřebovali psa pro své pokusy, a ten musel splňovat určité požadavky, mezi ně patřila ideální velikost, nenáročnost, a hlavně musel mít specifickou povahu.
Jak takového výsledku Horák dosáhl? Zkřížil německého ovčáka s foxteriérem. Tak získal psa s učenlivostí ovčáka a vitalitou foxteriéra. Tím, že tenkrát v laboratořích vládly fakt drsné podmínky, vznikl dokonalý pes pro domácnost. Když u nějakého psa vědci zaznamenali známku agresivity, jako je kousavost nebo špatná cvičitelnost, okamžitě jej vyřadili z chovu.
Může se to zdát hodně drsné, ale právě díky tomu tu máme plemeno, které má v povaze nekonfliktnost a až neuvěřitelnou trpělivost. Raději tak ustoupí, než aby zaútočil. A přesně to z něj dělá jednoho z nejbezpečnějších psů k dětem.
Jak vypadá a proč je to pes, který se neplete pod nohy
Český strakatý pes má ideální velikost do bytu i domku se zahradou. Se svou váhou mezi 15-20 kily a výškou v kohoutku okolo půl metru, to není žádný obřík ani „kabelkový pes“.
Jak už název rasy napovídá, je jeho poznávacím znamením strakatost. Vždycky je tříbarevný (černo-žluto-bílá nebo hnědo-žluto-bílá) a jeho bílé plochy jsou poseté tečkami. Navíc může mít srst krátkou, dlouhou a s různými barevnými kombinacemi, máte tak z čeho vybírat. Možné jste ho už viděli, ale nevíte o tom. Hodně lidí si jej totiž plete s oříškem.
Jak je na tom s dožitím?
Jedním z největších taháků tohoto plemene je jeho dlouhověkost. Zatímco u mnoha jiných čistokrevných psů se majitelé děsí desátého roku věku, strakáči se běžně dožívají 15 i více let, a to v dobré kondici. Proč? Není tak přešlechtěný. Nemá placatý čumák, netrpí na klouby. Má jednoduše tuhý kořínek.
Ale pozor, i tento pejsek má vyšší pravděpodobnost jednoho onemocnění, a to epilepsie. Pokud si ale vyberete štěně s průkazem původu od prověřeného chovatele, rizika jsou minimální.
A teď to nejdůležitější – povaha
Povahově je strakáč chameleon. Ráno s vámi klidně proleží u televize, odpoledne zvládne dvacetikilometrovou túru a večer si nechá od dětí nasazovat čelenky. Je to pes společenský, který miluje svou smečku (vaši rodinu).
Nemůžete od něj čekat, že by se z něj stal hlídač. Zloděje sice ohlásí štěkotem (a to poctivě), ale jakmile návštěvu pustíte dovnitř, pravděpodobně ji ulíže k smrti. S ostatními psy se snáší skvěle, nevyvolává rvačky v parku a nemá přehnané lovecké pudy, takže vaše kočka nebo morče by měly být v bezpečí (samozřejmě s trochou výchovy).
Pro koho je „trefou do černého“
Jestli hledáte psa, který miluje děti a má s nimi svatou trpělivost, vydrží s vámi aktivní výlety, ale doma nic nezničí, když prší, nebude vypadat jako každý druhý pes na ulici a bude vám dělat společnost klidně 16 let, je strakáč skvělá volba.
Je to tak trochu náš národní poklad. Není to sice úplně „nové“ plemeno, jak tvrdí titulky, ale pro tisíce českých rodin je to ten nejlepší objev, jaký mohly udělat.
Zdroje: strakaci.cz, spolekstrakacu.cz,
