U našich slovenských sousedů se aktuálně šíří nehezká přezdívka, kterou častují nás, Čechy – nově jsme totiž známí pod jménem „machírci“. Ta má vcelku prostý původ. Odkazuje na to, že se nad své východní sousedy často povyšujeme a snažíme se budit dojem, že jsme ten lepší z dvou národů, které dříve sdílely jeden stát. Termín nese vyloženě negativní konotaci a čím dál častěji se objevuje hlavně v on-linovém prostředí, tedy v diskuzích na sociálních sítích i v komentářích pod webovými články různého druhu.
Je tak velmi ostrým kontrastem k dříve často užívaným přezdívkám, které odkazovaly spíše na přátelství, sounáležitost a jistou formu bratrství.
Důvodů, proč máme často pocit, že jsme nad Slováky v soutěži o rychleji rostoucí nový stát zvítězili je mnoho. Nejčastěji se skloňují důvody ekonomické, dále pak často zaznívá i míra kulturní vyspělosti nebo úroveň vzdělání. Samozřejmě, že stejně jako vždy, ani u této tematiky nemůžeme paušalizovat.
Rozhodně neplatí, že se všichni Češi nad Slováky povyšovali a stejně tak není pravdou, že by všichni obyvatelé Slovenska přezdívku „machírci” používali. I tak ale můžeme říct, že jde o zaznamenatelný celospolečenský trend patrný na obou stranách hranic.
Historie československého soužití
Když se podíváme na společnou historii Čechů a Slováků, nepůjde možná překvapivě o výlet do až tak daleké historie. Společné dějiny obou národů se totiž začaly psát až po první světové válce, tedy na začátku 20. století. Slováci do té doby měli mnohem blíže k tehdejším Uhrám, tedy dnešnímu Maďarsku.
Po rozpadu Rakouska-Uherska stáli čeští politici před výzvou. Chtěli vytvořit nový český stát, ale pokud by se rozpínal jen na území současných hranic, bylo by v nové republice tak velká německá menšina, že by snadno konkurovala Čechům. Proto se rozhodli čistě z pragmatických důvodů vytvořit jiné národní spojení – spojení právě Čechů a Slováků, což byla i vzhledem například k jazykové podobnosti velmi logická volba. Počátky jisté nerovnosti ale najdeme už v této době. Praha byla jasným centrem moci a Slovensko bylo v pozici spíše mladšího a neohrabaného sourozence.
Vývoj po roce 1993, tedy po „sametovém rozvodu” obou států, se v obou státech velmi lišil. Češi měli velkou výhodu, protože velká část průmyslu se nacházela právě na našem území, země byla lépe napojená na zahraniční globální trh a bojovali jsme také s nižší mírou zadlužení. Slovensko proti tomu sužovala slabší infrastruktura, menší míra soběstačnosti v několika odvětvích i vyšší nezaměstnanost. Česko si proto už v průběhu 90. let vybudovalo zmiňovanou pozici státu s rychlejším tempem růstu.
Drama ze sociálních sítí
Stejně jako u mnoha jiných témat, které v současnosti v naší společnosti rezonují, můžeme i zde najít původ vyhrocené debaty o Češích a Slovácích na sociálních sítích. Tamní prostředí nahrává extrémním narativům, a tedy i jednoduchým, úderným a zčásti i kontroverzním slovům a přezdívkám. Je ale důležité mít na vědomí, že se zpravidla opravdu nejedná o názory a postoje celé společnosti, ale naopak pouze o přístup spíš menších skupin obyvatel, které se ale o své slovo neochvějně hlásí. I tak ale zůstává na pováženou, zda by i Češi neměli začít hlavně u sebe a zvážit, jaké narativy v diskuzích s našimi sousedy volit.
Zdroje: Ministerstvo Obrany, ČT edu, Novinky.cz
