Paneláková výstavba za socialistické éry sice přinesla Čechoslovákům statisíce bytů, v pořadníku se na ně ale čekalo třeba deset let. A když jste pak konečně dostali klíče a otevřeli dveře, čekalo na vás nelibě páchnoucí lino, nevkusné tapety na stěnách a jádro z umakartu.
Právě umakart se stal jakýmsi symbolem panelákového bydlení. Možná netušíte, že se jeho historie začala psát ještě před nástupem komunismu: v Československu se začal vyrábět už v roce 1943 a původně šlo o obchodní jméno složené ze slov "umělý" a "karton". Značka potom v období znárodňování podniků zanikla, ale materiál zůstal.
Co je vlastně umakart
Všichni víme, jak umakart vypadá, málokdo si ale umí představit, jak se vlastně vyrábí. Základem je pevný podklad, nejčastěji dřevotříska, na kterou se nalepí vrstvy papíru napuštěného pryskyřicí. Jde tedy o velice levnou náhražku zděného jádra, která se dá navíc velmi rychle nainstalovat. V 60. letech minulého století soudruhům připadalo, že využívají supermoderní materiál za minimum peněz. Nikdo přitom neřešil jeho estetickou stránku a nikdo ani nezkoumal, jaký dopad může mít na lidské zdraví.
Dnes už je všeobecně známo, že umakart obsahuje formaldehyd, což je nebezpečná karcinogenní látka. Laciný panelákový materiál měl ale i další nevýhody: například vůbec neizoloval zvuk. Když jste si ve vaně zpívali, slyšeli vás sousedé z hořejšího i spodního patra. A nemusíte být ani technicky vzdělaní, aby vás napadlo, že dřevotříska v kombinaci s papírem nebude zrovna voděodolná. Materiál nebyl do vlhkého prostředí koupelny vůbec vhodný a tvořily se na něm plísně.
Sběratelé po něm lační
Po revoluci se lidé začali umakartu houfně zbavovat a dneska už ho v panelákových bytech tak často neuvidíte. Čím více je však vzácnější, tím častěji po něm pátrají sběratelé a milovníci retra. Poptávka je hlavně po umakartovém nábytku vyrobeném v 60. a 70. letech. Pokud ještě máte doma staré umakartové židle z ohýbaných chromových trubek a jsou v dobrém stavu, můžete je klidně prodat po 500 Kč za kus. Za kuchyňské retro stoly s umakartovou deskou vyrobené v 60. a 70. letech lze v internetových aukcích získat několik tisíc korun. Nábytek z umakartu tedy nemusí skončit na skládce jako starý nekvalitní šmejd, je možné pro něj najít kupce i v dnešní době.
O materiál někdy projevují zájem také umělci, kteří ho využívají ve svých instalacích, kolážích a jiných uměleckých projektech. Umakartové jádro je jinak při rekonstrukci považováno za stavební odpad a ve stavebnictví se už dále využít nijak nedá.
Jak umakartové jádro vylepšit
Umakartová jádra v jejich původní podobě už nejsou téměř nikde vidět, to ale neznamená, že byla všechna vybourána. Vyzdění jádra si totiž žádá kontrolu statika a stojí hodně peněz. Ne každý si kompletní rekonstrukci může dovolit, a tak volí levnější cestu, jak staré jádro vylepšit. Možností jsou obklady voděodolnými deskami, kvalitní samolepicí fólie nebo speciální voděodolné nástřiky. Není to sice řešení navěky a podmínkou je dobrý stav umakartu bez plísní, ale koupelna ihned vypadá lépe a nemusíte se za ni před návštěvou stydět.
Zdroje: drevostavitel.cz, living.iprima.cz, tn.nova.cz
