Ani Vltava, ani Labe. Nejkrásnější říční kaňon Česka je tam, kde by to málokdo čekal

Říční kaňony nejsou jen u Vltavy nebo Labe, ty opravdové skvosty se schovávají úplně jinde. V místech, kam většina turistů ani nezabloudí, kde se neprodávají magnetky a kde si na lavičce u vody v klidu sníte svačinu, aniž byste museli čekat půl hodiny na volnou lavičku.

Řeka, která si klestí cestu napříč krajinou, v průběhu tisíců let vyhloubí hluboké údolí, jehož stěny často připomínají otevřenou knihu geologické minulosti. Kde jinde lze pozorovat stopy dávných moří, zkamenělé otisky rostlin nebo rozmanité tvary skal? Tyto útvary nejsou jen přírodními úkazy, ale i malými archivy.

K vidění jsou zde zbytky starých osad, někde dokonce ruiny hradů, jinde mlýny a opuštěné stezky, které kdysi spojovaly jednotlivé části krajiny. Kaňony jsou zkrátka svědky příběhů, které mnohdy znají jen ti nejstarší pamětníci.

Údolí řeky Doubravy

Údolí řeky Doubravy leží v jihovýchodní části Železných hor mezi městem Chotěboř a vesnicí Bílek. Tady řeka Doubrava za tisíce let vymodelovala členité, místy až dramatické údolí, jehož atmosféra ohromí i ty, co už procestovali světa kraj. Když vyrazíte z Chotěboře, za pár minut se ocitnete v úplně jiném světě, ve kterém šumí voda, příkré svahy jsou obrostlé lesem a vzduch voní mechem a houbami.

Přírodní rezervace tu byla vyhlášena už v roce 1986 a rozkládá se na ploše přes 92 hektarů. Samotné údolí sice není rozlehlé svou velikostí, zato je pestré, a každý kilometr je úplně jiný. Jsou tu klidná místa se zákrutami a tůněmi nebo třeba úseky, kde řeka skáče přes balvany a tvoří kaskády. A když tu půjdete v zimě, uvidíte, jak působivé mohou být desítky metrů ledových rampouchů visících mezi skalami.

Naučná stezka Údolím Doubravy

Nejlepším způsobem, jak si údolí prohlédnout, je projít po naučné stezce. Ta začíná u Horního mlýna nedaleko Chotěboře a končí v obci Bílek. Měří necelých pět kilometrů, což je tak akorát na půldenní výlet. Převýšení činí zhruba 80 metrů, ale některé úseky mohou být po dešti nebo v zimě kluzké. Stezka kopíruje řeku téměř po celé délce a vede kolem výrazných skalních útvarů i historických míst. Informační tabule nabízejí spoustu zajímavostí o geologických vrstvách, místních rostlinách i zvířatech a dalších informacích dokazujících výjimečnost této krajiny.

Po cestě minete ruiny Horního mlýna, ve kterém se narodil spisovatel Ignát Herrmann, a brzy se dostanete k Točitému víru, místu opředenému pověstí o souboji dvou vodníků. Tady už řeka zrychluje a kolem cesty se objevují obří hrnce vyhloubené vodou, balvanitá koryta a prudké svahy. Rozhlédnout po okolí se můžete z vyhlídky z Čertova stolku i Sokolohradů.

Flóra a fauna: útočiště pro vzácné druhy

Údolí Doubravy patří k místům, kde se na malém území střídají různé biotopy. V hlubokém údolí rostou fragmenty původních suťových lesů s jedlí a javorem, na náhorních plošinách převládají kulturní lesy, které se dnes postupně mění na smíšené. Na jaře u řeky rozkvétají bledule jarní, v podrostu se objevují prvosenky, violky a měsíčnice vytrvalá. Mezi kameny najdete chráněné mechorosty a lišejníky.

V řece žije stabilní populace pstruha obecného a vranky obecné. Raci říční tu patří k nejpočetnějším ve východních Čechách. Nad údolím pravidelně hnízdí výr velký a kalous ušatý, zatímco v zimě sem přilétá ledňáček říční. Z plazů lze v rezervaci vidět ještěrku obecnou nebo slepýše křehkého. Při troše štěstí zahlédnete vydru říční, která se do oblasti v posledních letech vrátila. Místní lesy jsou také domovem řady vzácných brouků a dalších bezobratlých.

Geologická pestrost a tvarování krajiny

Jednou z hlavních předností údolí je jeho geologická rozmanitost. Podloží tvoří převážně ortoruly a migmatity, horniny patřící k nejstarším v České republice. Mnohé skalní výchozy, které potkáte cestou, vznikly působením vody, mrazu a větru v průběhu posledních milionů let. Výrazné jsou například mrazové sruby, puklinové jeskyně nebo tzv. kamenná moře.

Koryto řeky se místy zužuje jen na několik metrů, voda si razí cestu mezi balvany a vytváří kaskády, které bývají za vyššího průtoku opravdu působivé. Největší vodopád dosahuje výšky 2,5 metru.

Sokolohrady a staré stezky

Údolí Doubravy je úzce propojeno s minulostí tohoto kraje. Nad kaňonem stojí pozůstatky hradu Sokolohrady, který byl postaven patrně ve 12. století na ochranu obchodní stezky. Dnes už zde najdete hlavně valy a zbytky základů, ale výhled ze skály patří k nejkrásnějším v celé oblasti. Ke hradu se vztahuje řada pověstí, zejména o loupeživém rytíři Mikšovi, který měl své poklady ukrývat v místní jeskyni. Kromě hradu jsou v údolí i pozůstatky mlýnů a osad, které připomínají dobu, kdy zdejší kraj žil dřevařstvím a mlynářstvím.

V rezervaci platí několik jednoduchých pravidel. Je nutné se držet vyznačených stezek a respektovat zákaz táboření a rozdělávání ohně. Pohyb mimo cesty není dovolený především kvůli ochraně živočichů a rostlin. Zakázáno je i stavění tzv. mužíků z kamenů, které ubírají úkryty živočichům. Lezení po skalách je povoleno pouze na některých místech a se zvláštním omezením.

Zdroje: geoparkzh.cz, rozhlas.cz, ochranaprirody.cz, prahapetrovice.cz, kudyznudy.cz