Tohle místo turisté přirovnávají k Benátkám, ale je ještě krásnější. Kanály bez silnic vás dostanou

Jen pár desítek kilometrů od Berlína se nachází oblast Spreewald, známá svými vodními cestami a původní krajinou, kde se voda proplétá mezi zelenými ostrůvky jako stříbrné nitky. Právě tady, v samém srdci téhle říční krajiny, leží Lehde – vesnice, která připomíná Benátky, jen s tím rozdílem, že místo rušných davů a gondoliérů tu panuje klid a přírodní půvab.

Lehde se pyšní historií sahající až do 14. století. Tehdy tu žili převážně rybáři, kterým voda dávala obživu i přirozenou ochranu. Dnes má tahle vesnička kolem 130 obyvatel, což je oproti dřívějším bezmála třem stovkám poměrně málo – ale o to víc se tu zachovala tradice. V minulosti tu lidé často ani nepotřebovali příjmení. Tolik se jich tu nežilo a všichni se znali jménem.

Život mezi vodou a zelení

Domky v Lehde stojí rozeseté na ostrůvcích mezi rameny Sprévy. Každý z nich má vlastní mostek, někdy i přístaviště pro pramici. Auta tu nemají šanci – cesty tu nevedou. Pohyb mezi domy se tu odehrává buď pěšky po lávkách, nebo po vodě. Právě v tom je kouzlo místa, které si uchovalo starobylý ráz a proměnilo ho v tiché, skoro idylické zákoutí.

Kromě rybaření se místní časem pustili i do pěstování zeleniny a chovu dobytka na malých kouscích souše. Vše, co šlo udělat vlastníma rukama, se tu dělalo. A později si toho všimli i lidé zvenčí – zejména umělci, spisovatelé, malíři. Chodili sem hledat inspiraci, ticho a trochu jiný rytmus života.

Od roku 1957 je Lehde otevřené návštěvníkům jako skanzen – vůbec nejstarší v celém Braniborsku. Některé domy zůstaly zachovány přesně tak, jak se kdysi stavěly. Ze dřeva, s klasickými střechami, se symboly na zdech, které měly chránit dům před zlým osudem. Často šlo o vyřezávané hady nebo další ochranné znaky, které si každý dům nesl jako svůj vlastní talisman.

Když pošta pluje po řece, co se nikde nevidí

Místní přirovnání k Benátkám nezní úplně náhodně. Kromě toho, že se mezi domy jezdí na člunu, se tu také funguje jinak než jinde. Poštu tu neroznáší pošťák s brašnou, ale žena na plti. Je to jediná poštovní „loďařka“ v Německu a stala se z ní tak trochu atrakce sama o sobě. A když přijde jaro, celé Lehde rozkvete – v doslovném i přeneseném slova smyslu.

Jarní sezóna tu bývá nejkrásnější. Všude kolem kvetou stromy a louky, voda voní po řece a vlhkém dřevu, lidé si sedají k vodě nebo vyrážejí na loďkách podívat se na svět z jiné perspektivy. Právě tehdy je vesnice nejživější – ale pořád klidná, bez shonu a davů.

Umění, řemesla i světla na vodě

V Lehdě se zachovalo mnoho původních řemesel. Místní řemeslníci umí stále sestavit plť, upravit tok vody, nebo opravit starý most. Návštěvníci si tu mohou prohlédnout staré domy zevnitř, podívat se na ukázky hrnčířství, tradiční modrotisk nebo výstavu starého oblečení. Nechybí ani malá galerie s pracemi místních výtvarníků.

A pak jsou tu slavnosti. Například festival světla, kdy se celá vesnice rozzáří stovkami luceren a svíček, které odráží hladina vody. Domy, stromy i mosty jsou ozdobené světýlky a večerní projížďka lodí vypadá jako scéna z filmu. K tomu se někdy přidávají ženy v krojích, které se na loďkách pomalu pohybují po kanálech a připomínají minulost, která tu pořád žije v detailech.

Tohle místo voní rybou, křenem a dýní

A protože voda přinášela jídlo, i místní kuchyně se točí kolem řeky. V hostinci uprostřed vesnice se podávají staré recepty, které se dědí z generace na generaci. Tradiční je tu candát podávaný s křenem a okurkou, zajímavá je i rybí polévka zahuštěná mlékem.

A kdo má chuť na něco netradičního, měl by zkusit dýňové palačinky – recept, který je pro Spreewald stejně typický jako zelí pro Moravu. Lehde je místo, které nejde jen tak zaškatulkovat. Není to úplně skanzen, není to úplně turistická atrakce – je to žijící vesnice, kde se stále bydlí, pracuje a žije jinak než jinde. Možná proto si uchovala tolik půvabu. A možná právě proto dokáže mnohé slavné destinace tiše porazit.

Zdroje: autorský text, vlastní zkušenost, zážitek našeho čtenáře Pavla