Již několikrát byli v savanách pozorovány tlupy šimpanzů, jak si hloubí studny. Zjištění to bylo fascinující, ale dávalo smysl. V těchto sušších oblastech často bývá voda vzácností a najít její zdroj bývá nejednou otázkou přežití. Před pár lety biologové pozorovali stejné chování také u šimpanzů z deštného pralesa, kde vody opravdu není nedostatek. Důvod ohromil i zkušené vědce.
Studny v pralese
Skupinu sto dvaceti volně žijících šimpanzů, žijících v deštném pralese v západougandském lese Budongo, pozorují primatologové již téměř 15 let. V roce 2014 se k tlupě připojila mladá samička pojmenovaná Onyofi. O rok později ji Catherine Hobaiterová z britské univerzity st. Andrew poprvé viděla, jak něco vyhrabává z hlíny. Nejprve se zdálo, že vyhrabává kořeny, ale z vyhrabané díry nic nevytáhla, naopak do ní dlouze zahlížela. "A další věc, která mě upoutala, byla ta, že kolem byli další šimpanzi a zdálo se, že je její chování fascinuje. A to se nestává tak často,“ vzpomíná Hobaiterová.
Díra se brzy začala plnit vodou, a když byla plná, Onyofi se z ní napila. Vědci nacházeli podobné díry již předtím, jejich původ ale nikdy šimpanzům nepřikládali. Teď bylo jasné, že se jedná o jakési záměrně hloubené studny. Brzy se ukázalo, že tuto dovednost ovládá pouze nováček Onyofi, která se ke skupině přidala z jiné, pravděpodobně sušší, lokality.
I šimpanzi ocení lepší chuť a kvalitu
Původní skupina do té doby neměla potřebu hledat zdroje vody tímto způsobem. Ačkoliv i v deštném pralese není povrchová voda přítomna všude, a i zde bývají období sucha, zvířata své území dobře znají a vědí, kde ji mohou najít. Hloubit takovéto studny se tak zdálo zbytečné. Brzy však následovali Onyofiina příkladu další. Proč?
Tato skupina šimpanzů žije v oblasti, kde se jejich zdroj vody mění v období sucha v bahnitou kaluž. Poprvé byla Onyofi pozorována při hloubení studny právě v tomto období a kupodivu i kousíček od této otevřené a snadno přístupné nádrže. Odborníci na tuto otázku jednoznačnou odpověď stále nenašli. Jedním z vysvětlení by ale mohl být právě fakt, že takto se voda přefiltruje a je tak čistší a asi i chutnější.
Samcům se do práce nechce
Další zajímavou skutečností je i to, že ačkoliv Onyofino počínání zaujalo všechny členy tlupy, od alfa samce po mláďata, dovednost od ní nakonec převzaly jen samice a jejich mláďata. Ačkoliv dospělí samci se také rádi z těchto studánek napili, doposud žádný z nich nebyl pozorován při hloubení své vlastní. "Jsme zvědaví, co se stane, až někteří mladí samci, kteří umí kopat, zestárnou – možná se stanou přijatelnými učiteli pro jiné samce a ti se přestanou spoléhat na to, že jim studny budou kopat ostatní,“ uvedla Hobaiterová.
Šimpanzi jsou extrémně konzervativní a zdá se, že jsou velmi vybíraví v tom, co se chtějí učit. Ví se, že chování s opožděnými odměnami se mnohem obtížněji učí a než se vyhloubená studna naplní vodou skutečně chvíli trvá. Proto jde podle Hobaiterové o "opravdu fascinující chování, které je třeba pozorovat.“
Samice jako zdroj nových zkušeností
Tyto poznatky podporují hypotézu, že nové vzorce chování, které si skupiny šimpanzů osvojují, často zavádějí samice, které přicházejí odjinud. Podle Hobaiterové by se tak pozornost odborníků měla nyní upnout právě k samicím, kterým se historicky dostávalo méně pozornosti než samcům, kteří si na člověka zvykají rychleji a jsou méně plašší. "Myslím, že nyní je příležitost skutečně studovat samice šimpanzů: hlavně to, že se pohybují mezi skupinami a že to jsou právě ony, kdo pak možná různými způsoby utváří druh sociálních vztahů ve skupině. Myslím, že je toho spousta, co můžeme prozkoumat.“
Primatologové tak přinesli další dílek do skládačky, která dokazuje, že lidé jsou odolní i díky své neuvěřitelné schopnosti přizpůsobit své chování neustále se měnícím situacím. Stejně jako šimpanzi z Ugandy, kteří se díky znalosti, která není pro jejich přežití momentálně klíčová, dokáží nyní adaptovat na změny klimatu.
Zdroje: news.mongabay.com, smithsonianmag.com, .newsweek.com
