Atacama, která je někdy uváděná i jako Puna de Atacama, patří mezi nejvyprahlejší teplé pouště na Zemi. Najdete ji v Jižní Americe, hned u Pacifiku – začíná na hranici s Peru a končí v centrálním Chile. Je dlouhá přibližně tisíc kilometrů a místy vede sto kilometrů směrem do vnitrozemí, přímo k začátku Západních Kordiller. Tyhle Kordillery se tady zvedají až do výšky kolem pěti tisíc metrů. A prší tu jen velmi, ale opravdu velmi zřídka. Dokonce se uvádí, že mezi lety 1570 a 1971 ve střední části pouště (u měst Calama, Copiapó a Antofagasta) téměř nespadla ani kapka.
Když se sejdou ideální podmínky
Podle IFLScience je zrovna teď období, kdy takzvaný "superbloom" kulminuje, a kdo to neviděl, asi by tomu jen těžko uvěřil. Zajímavé je, že ten neuvěřitelný rozkvět závisí jen na kombinaci věcí, které tu skoro nikdy nepřijdou najednou – správné teploty, dost světla a srážky. V průměru totiž v Atacamě spadne asi dva milimetry srážek ročně, což je skoro nic, a sníh je tu spíš zvláštnost.
Letos se ale situace ve vyšších polohách změnila – během července a srpna napršelo až šedesát milimetrů vody. A právě to vyvolalo ohromující rozkvět v Národním parku Llanos de Challe.
Ana María Mujica z Papežské katolické univerzity v Chile vysvětlila, že tento jev souvisí s proudy El Niño. Vyšší teploty znamenají víc odpařování, a to vede ke zvýšeným srážkám. Takže se tu všechno zázračně potkalo.
Super kvetení je vzácnost
Superbloom neboli super kvetení tu ale není každý rok – objevuje se přibližně jednou za pět až sedm let, obvykle během chilského jara (tedy v září až listopadu). Jenže tahle "pravidelnost" se v poslední době trochu bortí. Poslední velké rozkvěty byly v letech 2015, 2017 a 2022. Zvláštní je, že rok 2017 proběhl během La Niña.
To současné "super kvetení" se může protáhnout až do začátku listopadu, a když mají některé druhy více štěstí, vydrží až do ledna. Není divu, že v tu dobu tohle místo přitahuje spoustu turistů – když poušť rozkvete, člověk má pocit, že stojí v úplně jiném světě.
Které květiny v poušti rostou?
- Pata de guanaco (Cistanthe longiscapa)
Tahle rostlina je asi nejznámější hvězdou mezi místními květy. Její malé miskovité květy září v odstínech růžové až fialové a mohou tak připomínat růžový koberec. Sice vyrůstá z prachu a kamení, ale přesto vypadá křehce.
- Añañuca (Rhodolirium montanum)
Elegantní lilie, která vyrůstá přímo z kamene. Na první pohled by člověk řekl, že patří do nějaké okrasné zahrady, ale přitom roste uprostřed ničeho. Když se objeví jen pár rostlin, působí jemně, ale když jich jsou stovky, je to celé pole zářící žlutými nebo karmínovými odstíny.
- Nolana
Tahle květina má malé modrofialové, bílé nebo jemně šeříkové květy. Nolana se nachází spíše u pobřeží, kde má o špetku více vlhkosti než zbytek pouště.
Celkem tu může vyrůst až 200 druhů květin najednou. Fascinující je, že jejich semena vydrží ve stavu jakéhosi hlubokého spánku klidně desítky let.
Další zajímavosti o poušti Atacama:
- je považována za nejsušší místo na Zemi, kde téměř neprší
- většinu jejího povrchu tvoří kameny, slaná jezera, písek a felsická láva, která postupuje směrem k Andám
- je největší přirozenou zásobárnou dusičnanu sodného (chilského ledku), který byl ve 40. letech 20. století intenzivně těžen – proto se tu dodnes nacházejí opuštěná hornická města,
- její půda se podobá marťanské nejen vzhledem, ale i složením, což NASA využívá při testování přístrojů určených pro mimozemské mise
- jsou tam obrovské výkyvy teplot: přes den je klidně 40 °C, ale v noci teplota spadne třeba jen na 5°C
- v oblasti bydlí přes milion lidí. Nejvíce jich žije ve městech Arica, Iquique a Antofagasta. Původních obyvatel Atacamů už tu je jen pár, asi 200.
Zdroje: Wikipedia.org, Cksen, 24.hu, Elpais
