Jan Koch, jak se onen nálezce jmenoval, vzal pár těchto "mosazných knoflíků“ dětem na hraní. Že je to zlato, poznal židovský podomní obchodník, který právě vesnicí procházel a odkoupil od Kocha každý plíšek za krejcar. Zpráva o knoflících, za které se platí "zlatem“, se brzy rozkřikla po vesnici a místní obyvatelé vzali místo nálezu útokem.
Tisíce zlatých mincí na dně potoka
Jaké bylo jejich překvapení, když na břehu potoka nacházeli ne desítky, ani stovky, ale tisíce a tisíce dalších duhovek. Tak místní tyto miskovité plíšky pojmenovali, protože jim poklad přinesla po dešti duha. Do vesnice se začali sjíždět překupníci z široka daleka a z chudých vesničanů, kteří ještě donedávna bojovali s katastrofální neúrodou, se stali boháči. Nebezpečí hladomoru bylo zažehnáno, v hospodě se hýřilo.
Netrvalo dlouho a zpráva o podmokelském zlatě se brzy donesla i k uším majitele zdejšího křivoklátského panství knížeti Karlu Egonu Fürstenberkovi. "Vše zabavit, i s použitím násilí!" rozkázal svým drábům v čele s aktuárem Kašparem Růžičkou. Ti to nejprve zkusili výhružkami, že kdo zlato neodevzdá vrchnosti, propadne ďáblu. Místní se však nalezeného pokladu nechtěli vzdát, vždyť jim zaručoval lepší život, kdy se nemuseli obávat, že minimálně tuto zimu přežijí bez úhony.
Poklad zkonfiskoval a roztavil
Růžička se proto rozhodl zlato z lidí vymlátit. Drábové prohledali celou vesnici dům od domu, málokdo unikl jeho důtkám a ti nejzatvrzelejší putovali do křivoklátské hladomorny. Nakonec byli místní donuceni ukázat a překopat i břeh potoka, kde k nálezu došlo. K velkému překvapení všech zde našli bronzový kotel, který byl plný zlata.
Vše putovalo k panu knížeti, který nechal zlaté plíšky roztavit a vyrazit z nich dukáty i vlastní platidlo. Historická hodnota pokladu tak byla nenávratně ztracena. Podmokelský nález nebyl totiž jen tak ledajaký poklad. Jednalo se o 50 kilogramů čistého zlata z období keltského osídlení našich zemí.
50 kilo keltského zlata
Mince zde nejspíše zakopali obyvatelé nedalekého oppida před zhruba dvěma tisíci lety, kdy naše území začínali osídlovat germánské kmeny a vytlačovat původní keltské obyvatelstvo. Vydatné deště na jaře roku 1771 podemlely břeh podmokelského potoka a odkryly část pokladu, který následně našel chudý nádeník.
Pohádka o zlatém pokladu tak nemá dobrý konec. Lidé z Podmokl zůstali chudí, zbohatnul jen jejich pán. Ze sedmi tisíc keltských mincí se nedochovalo nic, z nově vyražených dukátů z podmokelského zlata jen pár mincí, které jsou uloženy v křivoklátském a Národním muzeu. Občas se na aukcích objeví mince, které si nechal vyrazit sám kníže Fürstenberk a jedná se tedy prokazatelně o podmokelský poklad.
Zdroje: idnes.cz, novinky.cz, forbes.cz
