Cizinci se před ním sklánějí v hluboké úctě a jezdí kvůli němu do Prahy. Češi chodí kolem a netuší, co to je

Každé město má svá místa, kolem kterých lidé proudí den co den, aniž by se zamysleli nad tím, jaký vlastně mají význam. Praha není výjimkou. Pomník obětem komunismu na Újezdě, sevřený mezi rušnou Vítěznou ulicí a zeleným svahem Petřína, úplně splývá s prostředím, přesto v sobě skrývá tíživé vzpomínky na minulost.

Památník obětem komunismu v Praze na Újezdě

Památník, který vznikl na přelomu tisíciletí z rukou sochaře Olbrama Zoubka a architektů Zdeňka Hölzla a Jana Kerela, byl slavnostně odhalen 22. května 2002. Od té doby se stal neoficiálním středobodem české paměti, minimálně té části, která se nebojí ohlédnout zpět na temnější období našich dějin. Pomník tvoří mohutné schodiště, které se směrem vzhůru znatelně zužuje a dává vyniknout sedmi mužským postavám. První postava na spodním stupni je ještě celá a pevná, další postavy však postupně přicházejí o ruce, části trupu i nohy, až na posledním schodu stojí jen torzo. Tento neveselý proces symbolizuje postupné ničení, dehumanizaci a psychické i fyzické utrpení těch, kteří prošli perzekucemi komunistického režimu.

Když se podíváte zblízka

Zblízka pak spatříte až depresivní detaily: prázdné pohledy, zlámané údy, až člověka z toho pohledu mrazí. Kdo ví, že "muklové" byla přezdívka politických vězňů z 50. let, snadno v sochách rozpozná jejich příběhy. Právě v těchto detailech Zoubkovy práce se zrcadlí realita bez příkras. Nejeden návštěvník si povšimne kovových desek zapuštěných do spodní části schodů. Na nich jsou čísla, ze kterých mrazí: přes dvě stě tisíc odsouzených, stovky popravených, tisíce mrtvých ve věznicích a další, kteří zahynuli při útěku nebo byli donuceni k emigraci. Tato čísla jsou stručným shrnutím osudů, které se dotýkaly celých rodin a dodnes v mnohých přežívají jako bolestná vzpomínka.

Místo má zvláštní atmosféru v jakoukoliv denní dobu. Turisté se zde často zastavují déle než u leckteré slavné památky. Pro mnoho zahraničních návštěvníků je to možná jedno z mála míst, u kterých si uvědomí, jak výrazně do života obyčejných lidí zasáhly dějiny střední Evropy.

Petřín: Oáza klidu a dobrodružství

Když zvednete od památníku oči směrem ke svahu, pochopíte, proč Petřín patří k nejmilovanějším místům v Praze. Je naprostým synonymem rozmanitosti. Petřínský vrch s nadmořskou výškou přes 320 metrů se pyšní nejen širokými výhledy, ale také mozaikou atrakcí a zákoutí. Snad nejikoničtější dominantou je Petřínská rozhledna, která vznikla roku 1891 jako malá sestra pařížské Eiffelovky. Na její vrchol vede přesně 299 schodů a odměnou za výšlap je fascinující panorama celé Prahy, z jedné strany uvidíte Hradčany, z druhé Malou Stranu a Vltavu.

Vedle rozhledny můžete navštívit zrcadlové bludiště, které baví děti i dospělé už více než sto let. Bloudit mezi pětatřiceti zrcadly a ztratit na chvíli přehled o prostoru je zážitek, který patří ke koloritu Petřína. Málokdo ví, že budova bludiště byla původně součástí pražského Výstaviště a na Petřín byla přemístěna až později. Uvnitř kromě bludiště najdete i Síň smíchu se zkreslujícími zrcadly a unikátní dioráma, které připomíná obranu Karlova mostu proti Švédům.

Když zrovna nekvetou růže, můžete navštívit podzemí

Na petřínských svazích rostou tisíce růží. Když Růžový sad o ploše šesti hektarů během června rozkvete, místo doslova exploduje barvami a vůní. Nejkrásnější je právě na jaře, kdy se zde schází zamilované páry i rodiny s piknikovými koši. V okolí se dá v klidu číst, odpočívat nebo jen tak “civět” do korun stromů.

Pokud máte rádi záhady, nejspíš vás zaujme systém osmnácti podzemních štol, které Petřín protínají. Jedna z nich, štola XXII, je přístupná veřejnosti a najdete v ní výstavu o podzemní Praze. Celý kopec je ostatně protkaný historií. Středověká Hladová zeď, kterou nechal ve 14. století postavit Karel IV., odděluje Petřínské sady od okolních částí města a dodnes vyvolává legendy o tom, proč vznikla a komu vlastně sloužila.

Mnozí sem míří také za kulturou. Strahovský klášter na okraji Petřína láká milovníky historie i umění, jeho knihovna je světově proslulá a patří k nejkrásnějším barokním interiérům v Evropě. Blízko bývalé lanovky stojí kostel svatého Vavřince a v zahradě Kinských dřevěný kostel svatého Michaela, který byl do Prahy přenesen z Podkarpatské Rusi. Nedaleko najdete i slavný pomník Karla Hynka Máchy, kam tradičně chodí zamilovaní na Prvního máje. Najdete tu několik restaurací a kaváren s výhledem na Prahu a milovníky astronomie nadchne Štefánikova hvězdárna, ze které mají možnost nahlédnout dalekohledem na noční oblohu. V zimě se svahy proměňují ve svérázné sáňkařské dráhy.

Zdroje: kudyznudy.cz, idnes.cz, ceskatelevize.cz, seznamzpravy.cz, prague.eu