Letištní zaměstnanec prolomil mlčení. Tohle se děje s kufry, když vás nikdo nevidí, lidem se to líbit nebude

Letní sezóna je na letištích extrémně náročná. Fronty, zpoždění, kufry všude kolem. Ale co se skutečně děje se zavazadlem ve chvíli, kdy ho svěříte do rukou letištního systému? Odpověď se skrývá za dveřmi, kam cestující nesmí – a podle slov bývalého pracovníka letiště by se leckomu mohla zvednout nálada nebo žaludek.

Zatímco vy čekáte v gate na svůj let, vaše zavazadlo často stojí někde na ploše – bez dozoru a bez záruky, že s vámi vůbec odletí. Podle bývalého zaměstnance ruzyňského letiště není výjimkou, že celý terminál má na směně jediného člověka na nakládku. Kufry se kupí, čas běží a letadla odlétají – někdy i bez zavazadel.

„Máme naučené fráze, co říkat cestujícím, když se něco pokazí. Ve skutečnosti ale často jen hasíme průšvihy a doufáme, že se to nějak zvládne,“ popisuje situaci ze zákulisí bývalý zaměstnanec. „To, že kufr nestihne let, je v tomhle provozu skoro rutina. Někdy za to může zmatek, jindy prostě chybí lidi. A pak už jen improvizujeme.“

Realita za oponou, kterou nechceme znát

Když u přepážky slyšíte, že váš kufr dorazí následujícím letem, může to být jen zdvořilý způsob, jak říct: nestihli jsme ho naložit. Důvodů může být několik, a to od zpožděného přestupu přes špatně nastavený systém až po obyčejný lidský faktor. V každém případě ale platí jedno – v letní špičce ztrácí letiště kontrolu nad tím, co se děje se stovkami zavazadel denně.

K největším zmatkům dochází ve chvíli, kdy máte na přestup jen pár minut. Zatímco vy běžíte přes terminál a doufáte, že letadlo ještě neodstartovalo, váš kufr může zůstat osamocený na ploše – prostě ho už nestihli naložit. Personál pracuje pod tlakem, často ve výrazném personálním nedostatku, a není výjimkou, že za celý provoz odpovídá jen hrstka lidí. Vzhledem k tomu, že základní mzda se tu pohybuje kolem 28 tisíc čistého, není divu, že se noví zaměstnanci hledají těžko.

A když už jsme u toho, jeden důležitý tip: nespoléhejte na to, že váš kufr někdo rozpozná. Pokud cestujete s černým kufrem bez jakéhokoli označení, koledujete si o potíže. Ztráty, záměny, špatné třídění – právě anonymní černé kufry bývají nejčastějším problémem.

Co vám v letadle nikdy neřeknou

„Černé kufry fakt nesnášíme. Vypadají všechny stejně. Když jich přijdou desítky, rozložíme je podle potřeby. Kam který letí? To už nikdo neřeší,“ přiznává bývalý zaměstnanec letiště bez okolků. Chcete-li předejít záměně, označte si kufr výraznou barvou, stuhou, nálepkou nebo reflexní páskou. A hlavně – nedávejte ho na pás pět minut před uzávěrkou.

Čím později ho odbavíte, tím menší šance, že se s vámi opravdu dostane na palubu. S něhou se tu rozhodně nepočítá. Kufry jsou v provozním chaosu brány jako další položky na pásu – žádné jemné zacházení, žádná opatrnost. „Popadneme, hodíme, a jedeme dál. Co v tom máte, neřešíme. Je to pro nás jen další kus,“ přiznává bez obalu bývalý pracovník letiště. „Někdy to vypadá, jako když si s kufrem někdo hází pro zábavu. Prostě není čas si s tím lámat hlavu.“

Zkušení cestovatelé si tohle všechno uvědomují – a přizpůsobují se. Nejlepší způsob, jak si ušetřit nervy (a někdy i peníze), je cestovat jen s příručním zavazadlem. Pokud už musíte kufr odbavit, mějte v příruční tašce všechno důležité – doklady, elektroniku, léky, nabíječku a alespoň základní oblečení na dva dny. Není to přehnaná opatrnost, ale zdravý rozum.