Voda samozřejmě zůstala stále kvalitní, jen to prostředí, které prameny obklopuje, působí natolik nevábným dojmem, že by vás nenapadlo hledat zde pitný zdroj přírodní minerálky. Chátrající budovy lázní, chodníky zarostlé plevelem a graffiti na zdech odpudí už na pohled. Objekty jsou v tak žalostném stavu, že v nich padají stropy a za deště do nich zatéká. K totální zkáze kdysi krásných a oblíbených lázní přitom stačilo 32 let.
Tekutý poklad u řeky Moravice
Jánské Koupele byly známy také pod názvem Melčské lázně a najdete je uprostřed lesů nedaleko Opavy při řece Moravici. O místních léčivých pramenech se v místních záznamech psalo už v roce 1640, historikové ale usuzují, že musely být známy dávno předtím. V 19. století zde už stály i lázeňské budovy a sjížděli se sem hosté ze široka daleka.
Největší slávu Jánské Koupele zažily počátkem století dvacátého, kdy se zde kromě cévních a dýchacích potíží léčily také typické choroby své doby, jako byla křivice a dna. Lékaři začali poukazovat také na otylost, která se v dřívějších časech vyskytovala jen mezi bohatými měšťany a šlechtou, ale s lepšími životními standardy se postupně stávala problémem i pro další vrstvy obyvatelstva. Do lázní mířili i bohémové, jejichž život (a hlavně zdraví) ruinovala závislost na alkoholu, tabáku a morfinu.
Vděčné středisko ROH
Smutnou etapou Jánské Koupele prošly za druhé světové války. Nejprve sloužily jako výcvikové středisko Hitlerjugend, a posléze tu byli dokonce drženi zajatí důstojníci. Po válce byl objekt znárodněn a chvíli fungoval jako dětská ozdravovna. V roce 1949 jej pak Ústřední rada odborů přeměnila v rekreační středisko ROH.
Lázně se staly velice oblíbeným místem pro letní dovolenou. Minerální prameny a četné turistické stezky v lesích poskytovaly relaxaci tělu i duchu. Zařízení mělo jen jeden problém – v budovách nebylo topení, takže se využívaly jen v letní sezoně. V 80. letech došlo k rekonstrukci, která tento nedostatek napravila. Bohužel, moc dlouho se lázně z modernizace neradovaly.
Neschopnost majitele a úřední šiml
Po roce 1989 se zařízení dostalo do rukou soukromého majitele, který ho provozoval ještě asi tři roky, než mu takzvaně "přerostlo přes hlavu". Provoz lázní zkrátka nezvládl a komplex uzavřel. Od té doby jsou Jánské Koupele pomyslnou horkou bramborou, kterou vždy někdo s dobrým úmyslem koupí - a následně se ji zase snaží rychle prodat.
Nápad koupit staré lázně a navrátit jim původní lesk a slávu je velice romantický, avšak dobrá vůle ani peníze na to nestačí. Budovy během pár dekád zchátraly natolik, že je nebezpečné do nich vstoupit a vyžadují celkovou rekonstrukci. Na tu je ale potřeba stavební povolení a jeho vydání vůbec není jednoduché.
Slovo mají v tomto případě i památkáři, jelikož areál byl v roce 2005 přes svůj ubohý stav zapsán na seznam kulturních památek ČR. Tento krok mu paradoxně spíš uškodil, než aby ho ochránil, protože není snadné najít investory, kteří by měli trpělivost se s úřady několik let dohadovat o konečné podobě objektů.
Nová naděje
Současným vlastníkem lázní je firma Bad Johannisbrunn a její majitel Jan Ležatka se nevzdává. Počátkem letošního roku si nechal udělat rozbor vody a usiluje o osvědčení přírodního léčivého zdroje. Navíc se mu podařilo dosáhnout dohody s památkáři a ponořil se do administrativního procesu ke získání stavebního povolení. Jestliže všechno půjde podle jeho plánu, Jánské Koupele by mohly přivítat první hosty už za pět let... pokud se ovšem do té doby nesesypou na jednu velkou hromadu sutin.
Zdroje: hrady.cz, idnes.cz, koktejl.cz
