Mohutná neofunkcionalistická budova vyrostla na hraně Nuselského údolí na přelomu 70. a 80. let minulého století a zásadně tak proměnila panorama Prahy. Právě to a také minulost, kdy sloužila jako výkladní skříň komunistické moci, ji mnozí dosud nemohou odpustit. Během let si vysloužila i řadu nelichotivých přezdívek a uvažovalo se i o její demolici.
Průměrný exteriér, výjimečný interiér
Dnes je pražské Kongresové centrum skutečným moderním multifunkčním prostorem a zároveň i zajímavým dokladem umění 70. let. Jeho interiéry se totiž dochovaly v původní, nezměněné podobě. Obdivovat tak můžeme více než 200 děl předních československých výtvarníků. Zdejší interiéry si zamilovali také filmoví tvůrci, a to jak ti domácí, tak i zahraniční.
Samotná budova není žádným zajímavým architektonickým dílem. Dokonce i jeden z autorů návrhu Jaroslav Trávníček připustil, že: "bůhvíjaký výplod architektury to není.“ Samotná stavba je v podstatě pouhou kopií kongresového centra v Hamburku. "Ta budova z hlediska kvality architektury samozřejmě význam má, byť není originální ani aktuální. Nikdy nepatřila k pražským skvostům a lidové označení Moby Dick ji charakterizovalo přesně," popisuje pro server Idnes architektka Radomíra Sedláková.
Megalomanský pomník KSČ
Při slavnostním otevření 2. dubna 1981 za účasti stranických špiček a samotného Gustava Husáka sice zaznělo: "Praha dostává… kulturní stánek takové krásy a velikosti, jakých je jen málo v Evropě i na celém světě," prostí občané to ale viděli jinak. Palác kultury, jak se stavba oficiálně nazývala překřtili právě na výše zmiňovaného Moby Dicka, Lidojem (kapacita budovy je až 10 tisíc osob), Husákova stodola, Briketa, Titanic nebo jednoduše na Pakul.
Jak uvedl známý herec Boris Rösner v dokumentu Něžná revoluce, nový kulturní dům byl pro lidi spíše "symbolem úspěchů socialismu. Vybudovaný v době, kdy jsme pociťovali nedostatek bytů, nemocnic, škol. Megalomanský pomník. Nikoliv národa, ale vládců uplynulých čtyřiceti let. Produkt a jeviště podivuhodné kultury jedné strany.“
Od kongresů po reklamy
Není divu, že po revoluci a změně režimu se uvažovalo o jeho demolici, a i dnes se objevují názory, že by se mělo toto komunistické monstrum hyzdící panorama Prahy zbourat. Nakonec k tomu naštěstí nedošlo. V současnosti se řadí mezi nejvýznamnější evropská kongresová centra. Do povědomí široké odborné i laické veřejnosti se dostalo především díky Astronomickému kongresu v roce 2006, který vyřadil Pluto ze skupiny planet. V roce 2000 zde proběhlo zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky a o dva roky později summit Severoatlantické aliance (NATO). Hlavní sál, který může pojmout až 2 764 lidí, se může těšit jednou z nejlepších akustik na světě.
Za nezajímavou fasádou se ovšem skrývají vskutku velkorysé a zajímavé interiéry plné uměleckých děl. Tou nejhodnotnější je bezesporu pětimetrová skleněná plastika nazvaná Žena s holubicí od slavné dvojice sklářských umělců Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové. Její hodnota se dnes odhaduje na desítky milionů korun.
Bývalý salónek Klementa Gottwalda je pojat jako koncepční umělecké dílo, jehož dominantou je naprosto dechberoucí lustr, který je integrální součástí žebrovaného podhledu. Zaměstnanci mu říkají Schwarzeneggerův sál podle známého herce a bývalého kalifornského guvernéra, který zde natáčel reklamu na Mobile strike. A nebyl jediný. Salónek se objevil v reklamních spotech na Plzeňský Prazdroj, Guiness, Amazon, Samsung, Karlovarský filmový festival a dalších.
Kongresový palác jste mohli zahlédnout také na filmovém plátně, ať už v československé klasice S tebou mě baví svět, v životopisném snímku o tenisových legendách Borg vs. McEnroe, nebo v hororu Satan přichází. Členité velkolepé prostory a nádherné výhledy na Prahu lákají také tvůrce seriálů. Natáčely se zde např. scény českých seriálů Vyprávěj a Přijela pouť, nebo zahraničních Bez hranic či Whiskey Cavalier.
Zdroje: praguecc.cz, seznam.cz, denik.cz
