Právě s tímto impozantním hradem je totiž spojen největší a zároveň nejstarší zdokumentovaný meteorit, který kdy dopadl na naše území. Nikdo přesně neví, kdy se tak stalo. Podle jedné verze jej kolem roku 1400 vyoral místní rolník na poli, podle jiné prý spadl v roce 1422 přímo na hradní nádvoří. Pokud by byla pravdivá druhá varianta, šlo by o vědeckou záhadu - na nádvoří se totiž nenašly žádné stopy po kráteru. A ten by musel být podle odborníků obrovský, protože nebeský kus kovu složený ze železa a niklu vážil okolo 107 kilogramů!
Historikové se proto přiklánějí k verzi, že byl cenný kámen vykopán na poli. V tom případě se ale nedá stanovit, kdy na Zemi dopadl. V hlíně mohl ležet už dlouhou řádku let.
Zakletý purkrabí
Meteorit se stal už v době svého objevení místní senzací. V pověrčivém obyvatelstvu vzbuzoval zvědavost i strach. Lidová představivost nezná mezí, a tak vás asi nepřekvapí, že se k podivnému kameni připojily zajímavé pověsti. Ta nejznámější vypráví o krutém purkrabím Půtovi (v němčině se mu říkalo Botho z Eulenburgu), který své poddané týral a vymáhal od nich vysoké daně. Jednoho dne k němu přišla zoufalá vdova prosit o slitování. Zůstala sama s dětmi a nemůže je uživit. Půta se jí však jen vysmál a pohrozil jí vězením, pokud daně nezaplatí. Žena tehdy vykřikla: "Tvé srdce je jako kámen - ať se i ty sám v kámen proměníš!" V tu chvíli se nad hradem zatáhlo nebe, zaburácel hrom a blesk proměnil hamižného pána v balvan. Meteoritu se proto přezdívá "zakletý purkrabí".
Oběť moderní vědy
Neobvyklý kámen přitahoval pozornost i lidí vzdělaných, kteří ho od počátku novověku podrobovali nejrůznějšímu zkoumání. V rámci experimentů ho dokonce vložili do hutní pece, což urychlilo jeho oxidaci. Je zajímavé, že ho majitelé hradů vždy považovali za velkou cennost a chránili ho, jako by to bylo zlato. V době třicetileté války ho spustili do studny, aby ho tak ukryli před švédskými nenechavci. Ve stejné skrýši se pak meteorit schovával za napoleonských válek.
Paradoxně to nakonec nebyli nepřátelé českých zemí, ale studovaní vědci 19. století, kdo Loket o jeho vzácnost připravil. Ve svých dopisech se o tom zmínil i slavný básník Johann Wolfgang Goethe, který na hradě často pobýval a sbíral zde minerály. "Pozoruhodný zbytek meteoritického železa v Lokti je postupně rozřezáván na kusy," stěžoval si v listu přátelům.
Kámen byl tehdy rozřezán a jeho části byly poslány ke zkoumání do přírodovědných muzeí po celé Evropě. Největší kus dodnes najdeme ve Vídni, další se pak nacházejí v Berlíně, Petrohradu či Londýně. Na samotném hradě Loket zůstalo z původního metrákového kolosu už jen 15 kilogramů.
Turistická atrakce
Ačkoli už pozbyl původní velikosti, meteorit zůstává jedním z nejzajímavějších exponátů, na který hrad Loket láká návštěvníky. Možná i díky němu tato hrdá středověká stavba v chráněné krajinné oblasti Slavkovský les patří k nejnavštěvovanějším památkám západních Čech. Turisté sem míří nejen kvůli gotickým hradbám a příběhům z historie, ale také proto, aby na vlastní oči spatřili fragment kdysi největšího českého meteoritu.
K dalším atrakcím na hradě Loket pak patří socha skřítka Gottsteina, který údajně vládne místním skalám a kamenům. Zajímavá je i prohlídka bývalého vězení, které fungovalo až do roku 1948. Najdete tu středověké mučicí nástroje doplněné figurínami v životní velikosti a zvukovým doprovodem. Je to možná trošku morbidní, ale turisty to baví.
Zdroje: hrady.cz, ct24.ceskatelevize.cz, hvr.cz
