Kam se hrabe Drákulův Bran v Rumunsku. Nejděsivější hrad Evropy najdete v Česku. Cizinců sem jezdí davy, Češi ho téměř neznají

Hrady vždycky přitahovaly pozornost, ať už díky své architektuře nebo pověstem o Bílé paní, Bezhlavém rytíři a dalších postavách. Jenže na hradě Houska jsou pověsti o dost temnější. Tady neuslyšíte o zakopaném pokladu v podzemí nebo o duchovi, který v noci cinká řetězy. Tady se skrývá přímo brána do pekla.

Místo, kde logika končí za cedulí "Blatce"

Když se poprvé vydáte k hradu Houska, možná vás napadne, že toto místo vůbec nevypadá jako všechny ostatní středověké hrady. Všude kolem je hrobové ticho, jen sem tam někde v dáli zaslechnete křik ptáků, a možná i něco dalšího, co vlastně nechcete slyšet. Už cesta k hradu je trochu divná. Lesy kolem působí, že si v nich už dávno každý našel svoje tajemství, a když se vynoříte na nádvoří, napadne vás: proč je tenhle hrad zrovna tady? Na kopci, kde opravdu vůbec nic není? Ani řeka, ani stezka, dokonce ani vesnice nebyla blízko, když ho ve 13. století začali stavět. První, co každého napadne: To snad stavěli jen proto, aby někdo mohl říct, že něco postavil? Historici mají pro to spoustu teorií. Prý to mohlo být správní centrum nebo záložní hrad. No ale, kdo by si vybral správní centrum v místě, kam to trvá od nejbližší vsi pěšky skoro půl dne? Lidi odjakživa hledají v historii logiku, ale Houska je místo, které jakoukoliv logiku popírá. A možná právě proto je tak přitažlivá.

Místo, kde měla být zapečetěná brána do pekla

Jestli už jste někdy o hradě Houska slyšeli, asi se vám vybaví pověst o bráně do pekel. A možná si ještě řeknete, že na podobné historky hned tak neskočíte. Ale když pak vstoupíte dovnitř, projdete pár místností, najednou vás začne svrbět zátylek. Tohle místo má opravdu zvláštní atmosféru. Podle legendy byl totiž hrad postaven nad bezednou dírou ve skále. Tím "bezednou" myslíme opravdu něco, co nahánělo lidem hrůzu. Prý z ní lezli tvorové, které člověk nechce potkat ani ve snu, a z lesa se ozývaly zvuky, na které je každá zoologická encyklopedie krátká. Lidé to prostě chtěli jednou provždy uzavřít, a tak nad jámu postavili kapli a nad kaplí celý hrad. A opravdu, kaple stojí přesně tam, kde by podle pověsti měla být ta díra. A když si prohlížíte fresky na zdech, nejde si nevšimnout, že jsou jiné. Jsou znepokojivé, až skoro zlověstné. Všude kolem jsou zvláštní tváře, žena s lukem mířícím zleva, což ve středověku značilo ďábla, archanděl Michael bojující se zlem, zkrátka nic, na co byste narazili v jiné gotické kapli.

Děsivé střílny a zvláštní architektura

Co nás ale zarazilo víc než fresky, byly střílny, ze kterých se běžně střílí na útočníky. Jenže na Housce většina střílen míří dovnitř, ne ven. Člověk si říká, opravdu si středověcí stavitelé mysleli, že budou bránit hrad před vlastním nádvořím? Možná je to jen stavební kuriozita, anebo taky ne. Když se ptáte průvodců, sami proto nemají vysvětlení.

Vězeň, který zahlédl "to něco" dole

Možná jste slyšeli i pověst o vězni, který dostal nabídku: získat svobodu výměnou za to, že se nechá spustit do tajemné jámy a poví, co dole je. Odvážlivců nebylo moc, ale jeden to prý zkusil. Vrátil se během pár vteřin úplně šedivý, blouznil, prý něco viděl, a do pár dní zemřel. Vymysleli to lidé, nebo se vážně něco stalo? Těžko říct. Ale ruku na srdce, kolikrát v životě se vám stane, že se historka předává z generace na generaci a pořád vám z ní běhá mráz po zádech?

Nacisté, okultní rituály a věci, které nemají být vysvětlené

Houska zažila své i v období moderních dějin, za druhé světové války. Nacisté tu skladovali okultní knihy, prováděli experimenty, kopali v okolí bunkry a údajně pořádali rituály, o kterých dnes nikdo nic moc neví. Místní vzpomínají, že z hradu v noci zářila světla, lesem zněly podivné zpěvy a po válce se našly zazděné místnosti i věci, které by v normálním hradu člověk nehledal.

Ale zvláštní věci se tu dějí pořád. Lidé, co sem jezdí opakovaně, vyprávějí o tom, že v určitých místnostech se vám najednou udělá těžko, změní se teplota nebo se vám začne motat hlava. Psi do některých částí odmítají vkročit. Občas někdo tvrdí, že vyfotil stín, který na snímku při focení vůbec nebyl. A úplně běžně se prý stává, že se vám po návratu odtud zdají divné sny. My jsme si odtud odvezli zvláštní pocit, který se nás držel ještě několik dní po výletu.

Houska dnes: koncerty, jarmarky a dřevěné peklo

Pokud čekáte, že na Housce budete celý den jen klepat zuby strachy, nebojte, i tady se žije normálním životem. Dnes je hrad z devadesáti procent opravený, můžete tak projít skoro všemi místnosti. Nám se nejvíce líbil lovecký salonek s trofejemi, Zelená komnata s malbami ze 16. století, a také místnost, kde se natáčely pohádky. Nevynechejte cestu "Peklem", pohyblivé lipové peklo, které pobaví děti i dospělé, a taky vám možná trochu rozšíří představu o tom, co si Dante představoval pod slovem "hřích".

Každý rok se tu pořádá jarmark "Před branou do Pekel", kde jsou dobové stánky, ukázky řemesel i různé zážitky, které nemají se školními exkurzemi mnoho společného. Letos připadá na 23. – 24. srpna 2025. V létě zní nádvořím hudba, konají se koncerty a místní průvodci umí překvapit nejednou "zpovědí" o tom, co na hradě sami zažili.

Zdroje: kudyznudy.cz, novinky.cz, kvety.cz, dotyk.cz