Podle informací regionálních novin a vyjádření krajské hygieničky počty nemocných stoupají – během srpna a září přibývají noví pacienti, první nakažené děti se objevily i ve školkách a na základních školách. Desítky kontaktů jdou do karantény, preventivní očkování dostávají i blízcí nakažených.
Města reagují
Lavičky v parcích jsou opakovaně dezinfikovány, autobusové čekárny a veřejné toalety procházejí častější údržbou. To proto, že infekce se šíří zejména mezi lidmi bez domova. Podobná opatření zaváděly i pražské části na jaře, kdy propukla první letošní vlna. Hygienici vzkazují veřejnosti, že základem je dodržování základní hygieny, mytí rukou před jídlem, po použití MHD a zejména důslednost v přístupu k vakcinaci tam, kde je to možné. Mnohým rodičům doporučují zvážit očkování dětí, protože kontakt ve školních kolektivech byl v minulosti zdrojem větších epidemií.
Co je vlastně žloutenka a proč ji nyní tolik řešíme
Žloutenka není jedna konkrétní nemoc, ale obecné označení infekcí (většinou virových), které napadají játra a způsobují charakteristické zežloutnutí kůže, bělma očí a sliznic. Z lékařského pohledu se nazývá ikterus – podílí se na něm bilirubin, žlučové barvivo, které játra při infekci nedokážou odbourávat. Kromě žluté barvy se objevuje i únava, bolesti břicha, nechutenství, teploty, nevolnost, svědění kůže, tmavá moč a světlá stolice.
Rozlišujeme více typů virové hepatitidy:
Hepatitida A je nejrozšířenější a říká se jí nemoc špinavých rukou. Přenáší se kontaminovanými potravinami, vodou, předměty, ale i přímým kontaktem s nakaženým člověkem. Nebezpečí tkví v tom, že virus přežívá dlouho mimo tělo a infekčnost je vysoká i v inkubační době před prvními příznaky. Inkubační doba je 2–6 týdnů, typické je horečnaté onemocnění, únava, zažívací potíže a postupně žluté zbarvení bělma. U dětí může nemoc probíhat zcela bezpříznakově, u dospělých a seniorů bývá výraznější.
Klíčová je prevence: Očkování je dostupné (i když není povinné) a poskytuje celoživotní ochranu. Smrtelné komplikace jsou vzácné, ale mohou nastat u starších nebo oslabených pacientů, případně u nemocných s komorbiditami.
Hepatitida B je závažnější, přenáší se zejména tělními tekutinami – krví, slinami, pohlavním stykem či z matky na dítě při porodu. Tato forma může přejít do chronicity a způsobit komplikace v podobě cirhózy nebo rakoviny jater. Proti typu B je očkování v Česku povinné, děti ho absolvují v rámci pravidelného očkovacího kalendáře.
Hepatitida C je aktuálně nejzávažnější typ, protože přechází do chronických stavů, často dlouho bez příznaků. Přenáší se krví (typicky nesterilními jehlami při užívání drog), specifické očkování není dostupné. Léčí se kombinací moderních antivirotik, ale úspěšnost závisí na včasném záchytu.
Další typy žloutenky (D, E) mají menší výskyt, komplikují se hlavně tam, kde je špatná hygiena nebo vysoký výskyt jiných typů hepatitidy.
Které typy žloutenky jsou nejnebezpečnější?
Za nejzávažnější z pohledu dlouhodobých zdravotních následků i úmrtnosti je považována hepatitida C. Ta často vede k chronickému selhání jater, cirhóze a karcinomu jater. Proti hepatitidě A i B existuje očkování, což výrazně změnilo celosvětovou situaci. Vakcína proti typu B je v Česku povinná, proti typu A je doporučená hlavně pro cestovatele, děti a dospělé v rizikových skupinách.
Situace ve světě je mnohem závažnější než v ČR. Regiony subsaharské Afriky, Asie i některé východoevropské země mají tisíce nových případů měsíčně. V některých oblastech (např. Indie, Pákistán) se šíří i smrtelné komplikace nedostatečně léčených případů hepatitidy B a C. Zatímco v Česku jsou případy díky osvětě, očkování a důrazu na hygienu dobře pod kontrolou, západní Evropa, ale hlavně rozvojové země, stále trpí velkými epidemiemi, mnohdy s desítkami tisíc úmrtí ročně.
Hygienici v Česku zdůrazňují, že prevence je stále na prvním místě. Pražská lavička dezinfikovaná několikrát denně nestačí, základ zůstává v rukou každého jednotlivce – pečlivé mytí rukou, opatrnost při setkání s nakaženými, zvážení očkování. Pod kontrolou můžeme mít situaci i díky odpovědnému přístupu škol, školek, restaurací či zařízení sociálních služeb.
Česko zatím zvládá situaci lépe než sousední země, ale například příchod zahraničních pracovníků z rizikových států ukazuje, že musíme zůstat ostražití. Posílená prevence, opakované očkovací kampaně i veřejná informovanost, to jsou zbraně, díky kterým máme šanci epidemii žloutenky udržet na uzdě. Stačí přitom tak málo: čisté ruce, zodpovědná hygiena, v případě potřeby včasné očkování.
V ČR navíc existuje také kombinované očkování proti hepatitidě typu A i B. Škoda jen, že není hrazeno ze zdravotního pojištění. Jedna očkovací dávka vyjde zhruba na 1 900 Kč a jsou potřeba celkem tři.
Zdroje: vaccination-info.europa.eu, zloutenky.cz, ockovacicentrum.cz
