Skutečný král oblohy
Haastův orel byl skutečně výjimečný. Samice vážily až 18 kilogramů a rozpětí jejich křídel přesahovalo 3 metry. To z něj dělá největšího orla, jaký kdy existoval. Ačkoliv se nedá srovnat s přehnanými čísly z některých článků, pořád jde o tvora, který budil respekt už samotným vzhledem. Paleontologové tvrdí, že byl vlastně takovým "T-Rexem mezi ptáky". Majestátní vrcholový predátor svého ekosystému, bez přirozeného nepřítele.
Když obr loví obry
Jeho hlavní kořistí byli obří nelétaví ptáci moa, kteří mohli vážit i přes 200 kilogramů. Orel na ně útočil z výšky, přikrýval je křídly a jediným smrtícím úderem drápů dokázal zlomit vaz. Jeho drápy byly velké jako drápy tygra. Síla sevření pařátů byla prý dostatečná na to, aby rozdrtila páteř nebo žebra jeho kořisti.
Vědci se dlouho přeli, zda dokázal vůbec pořádně létat. Dnes víme, že ano, ale spíše ve stylu krátkých rychlých letů s náhlými útoky. Nebyl to elegantní "plachtař", ale spíš stíhačka, která dokázala bleskově zaútočit na obrovskou kořist. Odhaduje se, že rychlost jeho útoku dosahovala až 80 km/h, což z něj dělalo dokonalého zabijáka.
Maorské legendy o ptáku, který lovil děti
Domorodí Maorové si tohoto predátora dobře pamatovali. V jejich příbězích se objevuje jako Pouākai nebo Te Hokioi – obrovský pták, který dokázal snést i dítě a útočil na neopatrné lovce. Žádný důkaz o útocích na lidi sice archeologie nenašla, ale strach z něj byl natolik silný, že se stal součástí maorské mytologie.
Proč orel Haastův
Orla Haastova poprvé vědecky popsal novozélandský badatel a zakladatel Muzea v Canterbury, Julius von Haast v roce 1872. Haast svůj popis založil na analýze kosterních pozůstatků, které nalezl preparátor muzea v močálech statku Glenmark právě v Canterbury. Haast nově popsaný druh pojmenoval jako Harpagornis moorei. Jeho druhové jméno odkazuje k majiteli statku Georgi Henrymu Mooreovi, což byl Haastův přítel a v minulosti mu pomáhal při jeho vědeckých aktivitách.
Smutný konec kvůli člověku
Konec Haastova orla přišel krátce po příchodu Maorů na Nový Zéland, tedy kolem roku 1400. Lidé totiž vyhubili ptáky moa, jeho hlavní zdroj potravy, a orli bez nich neměli šanci přežít. Tím zmizel nejen vrcholový predátor, ale i legenda, která dodnes fascinuje.
Legenda pokračuje
Haastův orel nebyl jen obrovský pták. Byl to skutečný vládce novozélandského nebe, obávaný predátor a inspirace pro legendy, které se předávaly po generace. Ačkoliv člověka pravděpodobně nelovil, už samotná představa dravce s třímetrovými křídly, který dokázal skolit zvíře desetkrát těžší než on sám, stačí k tomu, aby zůstal jedním z nejděsivějších tvorů historie.
Zdroje: wikipedia.org, medium.seznam.cz
