Na záhadu Stonehenge jsme si už nějak tak zvykli. Smířili jsme se s tím, že prostě netušíme, jak lidé v době kamenné s tehdejší primitivní technologií dokázali dotáhnout obří kameny na Salisbury Plain a vztyčit je do kruhu. Nevíme ani, proč to vlastně dělali. Objev profesora Vincenta Gaffneyho z roku 2020 ale vytrhl vědce z letargie a přiměl je k novému bádání. Zatím jen není jisté, zda do případu Stonehenge vnese trochu světla, nebo ho ještě více zamotá.
Podivné šachty v dokonalém kruhu
Necelé tři kilometry od Stonehenge leží prehistorický kruhový val známý pod názvem Durrington Walls. Právě tady profesor Gaffney se svým týmem z univerzity v Bradfordu vedl svůj výzkum, když narazil na obrovské šachty uspořádané do přesného kruhu o průměru téměř dvou kilometrů. S pěti metry hloubky a 10 metry na šířku šlo o opravdu úctyhodné jámy, jejichž hloubení by si bez bagru dnešní člověk dvakrát rozmyslel. Podle odhadů jich kdysi mohlo být přes třicet.
Možná vás zarazí, že tak velké dílo po dlouhá desetiletí výzkumu nikdo nezaznamenal. Šachty ale ve své původní podobě už dávno neexistují. Za tisíce let se zaplnily zeminou a rostlinami, takže na povrchu po nich není ani památky. Teprve moderní technologie – georadar a magnetometrie – odhalily jejich originální obrysy.
Schopnosti, které nikdo nechápe
Každá z těchto šachet musela být vyhloubena ručně – pomocí kamenných, dřevěných a kostěných nástrojů. Už jen to byl neuvěřitelný výkon, ale tím záhada nekončí. Archeologové odhadují, že tehdejší lidé museli umět přesně měřit vzdálenosti a polohy jednotlivých jam, aby vytvořili tak pravidelný – a tak obrovský kruh. To znamená, že museli něco vědět o matematice i geometrii a vyvinuli systém plánování.
Profesor Gaffney k tomu dodává, že jde o "největší prehistorickou strukturu, jaká byla kdy v Británii nalezena". Kruh mohl mít podle něj duchovní nebo rituální význam. Možná označoval posvátné území, které chránilo centrum Durrington Walls, nebo měl místním obyvatelům připomínat hranici mezi světem živých a mrtvých.
Tajemství staré civilizace
Archeologové už dříve považovali Durrington Walls za místo, kde žili stavitelé Stonehenge. Našly se tu zbytky domů, keramika i kosti zvířat, což je důkaz, že tu lidé nejen pracovali, ale i slavili a hodovali. Podle některých teorií představoval Stonehenge "město mrtvých", zatímco Durrington sloužil jako "město živých". Obě lokality spojovala řeka Avon, po níž prý kdysi vedl slavnostní průvod od jednoho světa k druhému.
Když se dnes podíváme na mapu celého okolí, začíná to dávat větší smysl. Kromě Stonehenge a Durrington Walls v blízkosti najdeme i Woodhenge, prehistorický kruh z mohutných dřevěných kůlů. Nyní se k tomu přidaly i obří šachty. To všechno dohromady tvoří obrovský rituální komplex, který se rozkládá na několika kilometrech čtverečních. Zdejší kultura tedy musela být mnohem složitější a organizovanější, než jsme si dosud mysleli.
Co se skrývá pod zemí?
Téměř 40 % kruhu okolo Durrington Walls už dnes zničila moderní zástavba, ale zbytek se dá stále zkoumat. Archeologové v zarostlých jámách nacházejí úlomky pazourků a kosti, které naznačují, že šachty mohly mít rituální využití. Radiokarbonové datování je řadí do období kolem roku 2500 př. n. l., tedy zhruba do doby, kdy vznikalo i samotné Stonehenge.
Objev obřích šachet každopádně dokazuje, že slavná neolitická památka na Salisbury Plain není žádný solitér, ale součást mnohem většího komplexu. Zároveň nám dokazuje, že lidé v době kamenné měli mnohem víc znalostí a schopností, než jsme jim dosud připisovali. A nakonec poskytuje i novou látku k přemýšlení všem záhadologům, kteří se nechtějí spokojit se závěry oficiální vědy. Nikdo zatím ostatně netuší, jak naši předkové dokázali vybudovat tak velkolepá díla. A tak můžeme přemítat a snít.
Zdroje: theguardian.com, issuu.com, en.wikipedia.org
