Dovolená za socialismu: Jak jsme snili o moři a místo toho jsme se báli tajné kontroly StB i na dovolené

Dnešní Češi si už ani nedovedou představit, jak náročné bylo před pár desítkami let vyrazit na dovolenou do zahraničí. Stačí otevřít počítač, párkrát kliknout a máte zajištěnou letenku, hotel i zájezd na míru. Nebo rovnou zajdete do pobočky cestovní kanceláře, kde vám ochotně navrhnou destinaci podle vašich představ. Výsledek? Dovolená je hotová za pár minut, aniž byste museli opustit obývák.

V dobách před rokem 1989 to ale vypadalo úplně jinak. Svobodný pohyb přes hranice nebyl zdaleka tak běžný jako dnes. Když si někdo troufl vyrazit za hranice, čekala ho hromada papírování a několikadenní čekání na razítka. Nejenže jste museli mít pas, což je aktuální i dnes, ale navíc jste potřebovali speciální povolení k výjezdu.

Bez povolení ani na krok z domova

To vám mohly udělit jen určené úřady a často nebylo vůbec jisté, jestli se vám to vůbec podaří. Každý, kdo chtěl vycestovat mimo socialistický blok, byl podezřelý a sledovaný, což řadu lidí odradilo od jakýchkoli snah o dovolenou mimo republiku. Mnozí Češi proto raději trávili volné dny doma nebo na tuzemských rekreacích. Přesto si dokázali užít spoustu zábavy a dobrodružství i bez exotických destinací.

Když už se ale někdo do zahraničí dostal, čekala ho strastiplná cesta v přeplněném autě, kde se vozily celé rodiny i s dětmi a domácími zásobami. Oblíbenými modely byly Škoda, Trabant, Lada, Wartburg nebo Fiat. V kufru nechyběly konzervy, chleba a další zásoby na cestu, v rádiu hrály hity tehdejších interpretů a cesta se často protáhla na celý den i déle.

Pro ty, kteří se nedostali k moři, byly alternativou velká jezera jako Balaton v Maďarsku, kam směřovaly tisíce Čechů. Balaton nabízel nejen koupání, ale i možnost ochutnat maďarskou kuchyni nebo nakoupit zboží, které doma nebylo k dostání – třeba džíny nebo hudební desky. Kdo nechtěl nebo nemohl do Maďarska, mohl vyrazit na takzvané slovenské moře – Zemplínskou Šíravu, která byla v té době oblíbenou destinací pro koupání, rybaření nebo vodní sporty.

Kdo vyjel k moři, stal se automaticky podezřelý

Stejně tak lákaly i další lokality, jako Domaši nebo Liptovská Mara, kam mířily celé rodiny. Velký zájem byl i o pobyty v přírodě, především v Tatrách, které přitahovaly turisty nejen z Československa, ale i ze zahraničí. Děti zase jezdily na pionýrské tábory, kde zažívaly dobrodružství v lese, noční hry, diskotéky nebo karnevaly.

I když to nebylo moře, Češi si dokázali užít léto naplno a vytvořit si vzpomínky, které jim zůstaly na celý život. Dneska si už málokdo dokáže představit, jaké to bylo, když každý výlet do zahraničí byl malým zázrakem a každý pobyt u moře se počítal za životní úspěch. Právě proto bychom si měli vážit toho, jak snadné máme cestování dnes.