Kmen Kogi zvládl žít přes pět století v naprosté izolaci. Předkové dnešních Kogi se do hor ukryli před španělskými kolonizátory a od zbytku lidstva se zcela odřízli. Zatímco se kolem nich měnily mapy světa, vznikaly státy a objevovaly se nové technologie, oni zůstali věrní svým tradicím. Nedávno si však všimli něčeho, co už nemohli dál ignorovat – jejich domov, ledovce a pralesy, začínají mizet před očima.
Život ve vlastním světě
Kogiové mají jednu z nejzachovalejších kultur Jižní Ameriky a dosud hovoří původním jazykem, který patří do jazykové rodiny Čibča. Mnoho členů kmene Kogi se dnes učí španělsky, ale je to pro ně jen sekundární jazyk a často jim je velmi obtížně rozumět.
Často žijí roztroušeni na poměrně velkém území v údolích vysokých hor – do vesnic chodí jen v časech oslav nebo pro konzultaci důležitých rozhodnutí s duchovním vůdcem. Tito kněží, takzvaní mamové, dodnes věští, vypráví mýty, provádí různé oběti a vykonávají pohřební obřady.
Živí se především zemědělstvím, často vlastní několik zahrad, z nichž na každé rostou jiné plodiny. Mimo těch klasických, jako jsou fazole, kukuřice, nebo brambory, pěstují i tabák a koku, jejíž listy se žvýkají pro přiblížení přírodě při nejrůznějších obřadech.
Starší bratři varují
Sami o sobě přitom Kogiové mluví jako o starších bratrech – takových je už jen něco přes 20 tisíc. Bělochy či Španěly, kteří se ke kmeni dobrovolně přidali a postupně získali důvěru místních obyvatel, označují jako Hippies Kogi. Důvod je prostý – v éře Hippies se mnoho Američanů snažilo uniknout konzumnímu stylu života právě útěkem do této komunity, která měla k přírodě vždy nesmírně blízko.
Sami svůj domov, Sierra Nevada de Santa Marta, pokládají za srdce světa. S tím také souvisí důvod, proč se rozhodli svou izolaci přerušit. Vidí, jak tají ledovce na vrcholcích hor, jak vysychají pro ně svaté řeky. Podle Kogiů už nejde jen o jejich zemí, ale o osud nás všech.
Film, který změnil svět
Aby jejich poselství skutečně někdo slyšeli, udělali Kogiové něco naprosto výjimečného – pozvali k sobě v 90. letech britského režiséra Alana Ereiru. Tomu dovolili natočit dokument zvaný Varování staršího bratra, který měl být jejich vzkazem světu. Po skončení natáčení údajně symbolicky uzavřeli most do své vesnice, aby se do ní lidé zvenčí již nevraceli.
Celý dokument je dokonce možné shlédnout zdarma na YouTube. Kvalita sice není kdo ví jak závratná, ale zato jsou k dispozici české titulky a film za to rozhodně stojí.
Jejich přání bohužel nebylo vyslyšeno a ani jejich poselství nic výrazného nezměnilo. Sierra Nevada přišla o 80% svých původních lesů, které ustoupily zemědělství i produkci kokainu. Do hor začali masivně proudit turisté, kteří toužili po fotce s nedotčenou kulturou a celá situace vypadala v jednu chvíli naprosto neudržitelně.
Naděje v šálku kávy
Situace se naštěstí později stabilizovala. Dnes je vstup na jejich území přísně hlídaný a dostávají ho primárně ekologové nebo vědci. Stále si tak snaží udržet odstup od moderního světa, i když v jedné věci přesto udělali kompromis. Aby dokázali ochránit své území a uživit rodiny, začali pěstovat a prodávat kávu. Veškerý zisk z ní jde zpět do ochrany jejich rezervace a výkupu pozemků, které jim dříve patřily a které chtějí vrátit přírodě.
Použité zdroje: Lidé a země
