Moderní umění původně vzniklo jako protest proti staroškolským uměleckým doktrínám a žádalo větší svobodu v projevu i technice. Rodila se tak originální díla, jejichž jedinečný způsob zpracování prozradil autora na první pohled. V dnešní době je už těžké přijít s něčím novým a šokujícím, nicméně Davidu Černému se v tomto ohledu docela daří. Nejenže učinil ze Žižkovské věže jednu z nejohyzdnějších staveb světa, ale vášnivé veřejné diskuze vyvolávají i jeho další díla.
Možná si vzpomenete na sovětský tank, který David Černý v roce 1991 přemaloval narůžovo. To však nebylo první dílo, jímž na sebe upozornil. Již rok předtím postavil na pražské Staroměstské náměstí plastiku trabanta nazvanou Quo Vadis, která reflektovala dění v tehdejším Východním Německu. Berlínská zeď sice padla už v listopadu 1989, pád režimu tato událost ale automaticky nepřinesla. Východní Němci se proto hrnuli do již svobodného Československa, aby se přes německou ambasádu dostali na vysněný Západ. Trabant na nožičkách jim vyjadřoval sounáležitost a podporu.
Kdo komu leze do zadnice?
Umělci svými díly často reagují na kontroverzní dění ve společnosti i politice a polistopadový vývoj domácí politické scény jim přinesl mnoho nových materiálů ke zpracování. Když se Václav Klaus stal v roce 2003 prezidentem, Davidu Černému se nelíbil jeho příliš blízký vztah s výtvarníkem Milanem Knížákem. Ten tenkrát zastával post ředitele Národní galerie v Praze (a mimochodem v něm setrval až do roku 2011).
Nejen David Černý, ale i další umělci měli ke Knížákovi výhrady. Vadilo jim například, že v Národní galerii vystavuje stálou expozici vlastních obrazů, aniž by dal prostor dalším kolegům z branže. "Bylo by ostudou, kdyby má díla v Národní galerii nebyla. Ať se vám to líbí nebo ne, patřím k nejvýznamnějším českým, a nejen českým, umělcům druhé poloviny 20. století," citovaly Knížáka Novinky.cz.
Spory vyvrcholily v listopadu 2004 neobvyklým happeningem, kdy se pět nespokojených umělců vykálelo přímo na podlahu Veletržního paláce, jen kousek od Knížákovy výstavy.
David Černý ovšem mezi nimi nebyl. Protest pojal svým vlastním způsobem a vytvořil pětimetrové sochy nohou s odhalenými zadnicemi, ke kterým lze vylézt po žebříku. V zadnicích jsou otvory dostatečně velké na to, abyste jimi prostrčili hlavu. A co jste v nich viděli? Televizní obrazovku se záznamem, ve kterém se Knížák s Klausem navzájem krmí kaší. Doprovázela ho známá skladba od skupiny Queen We Are the Champions.
Kam sochy zmizely?
Dílo nazvané jednoduše "Zadky" dodnes stojí na zahradě bývalé galerie FUTURA na pražském Smíchově. Tato instituce byla bohužel v roce 2022 uzavřena, a tak už sochy nejsou veřejnosti volně přístupné.
Téma Klause a Knížáka už dnes není aktuální, a tak nemá smysl rozebírat, co chtěl básník - tedy spíše sochař - obřími zadnicemi říci. V obecném pojetí však lze toto dílo považovat za nadčasové - vždyť lidí, kteří jsou v přeneseném smyslu ochotni šplhat k zadním částem těla vlivných osob, je stále dost. A to nejen v politice a umění.
Zdroje: medium.seznam.cz, centrum.cz, cs.wikipedia.org, novinky.cz
