Život cestovatele

9. 9. 2025

Hana Dostálová

Evropa

Už myslel, že utone. Pak se ale potápěč vynořil v neznámé jeskyni, zvedl oči vzhůru a objevil zázrak

Okolní tma v podmořském tunelu byla absolutní a pohlcovala veškeré zvuky, kromě jeho vlastního dechu. Pro zkušeného potápěče se průzkum skalnatého pobřeží nečekaně změnil v boj o život. Když už v dlouhém tunelu téměř ztrácel naději, instinktivně plaval dál. Po nějaké době nad sebou objevil záchrannou vzduchovou kapsu. Vynořil se, sundal si masku a nadechl se. Teprve poté si na okolních stěnách všiml pravěkého umění.

Creative Commons / CC-BY-SA 3.0 / Georges Seguin (Okki)

Příběh tohoto neuvěřitelného objevu se začal psát v roce 1985. Henri Cosquer, profesionální potápěč a majitel potápěčské školy, prozkoumával podmořské útesy v národním parku Calanques nedaleko Marseille. Během jednoho z ponorů si v hloubce 37 metrů povšiml nenápadné pukliny ve vápencové skále. Zvědavost mu nedala a rozhodl se ji prozkoumat. Ocitl se v ústí úzkého, strmě stoupajícího tunelu. S odhodláním sobě vlastním plaval dlouhých 175 metrů touto temnou chodbou, která byla místy tak stísněná, že se jí sotva protáhl i s vybavením.

Když se konečně vynořil v prostorné, jen částečně zatopené jeskynní síni, netušil, že se stal prvním člověkem po téměř dvaceti tisíci letech, který spatřil její tajemství. To, co uviděl ve světle své baterky, mu vyrazilo dech. Stěny pokrývaly desítky maleb a rytin. Několik let si tento poklad nechával pro sebe, vědom si extrémního nebezpečí, které cesta do jeskyně představovala. Teprve po tragické smrti tří potápěčů, kteří v jeskyni v roce 1991 zabloudili a utonuli, ohlásil svůj objev úřadům. Tým expertů, vedený prehistoriky Jeanem Courtinem a Jeanem Clottesem, následně potvrdil pravost a nevyčíslitelnou hodnotu nálezu.

Dvě epochy v jediné podmořské katedrále

Díky detailnímu radiokarbonovému datování dnes víme, že Cosquerova jeskyně sloužila jako svatyně ve dvou odlišných obdobích. Starší fáze, datovaná do období gravettienu v mladém paleolitu, před zhruba 27 000 lety, po sobě zanechala především fascinující soubor 65 šablon lidských rukou. Tyto negativní otisky, vytvořené rozfoukáním pigmentu přes ruku přiloženou na skálu, jsou pozoruhodné tím, že mnohé z nich mají nekompletní prsty. Dříve se spekulovalo o rituálním mrzačení či nemocech, dnes se však odborníci přiklánějí k teorii, že šlo o promyšlený systém znaků, nebo také jakýsi kód či poselství, jehož význam neumíme rozluštit.

Archeologové zjistili, že jeskyně byla obývána a zdobena ve dvou hlavních vlnách. Zdroj: Kleber Rossillon & Région Provence / CC BY-SA 4.0 / Creative Commons

Mladší umělecká vlna spadá do období solutréenu a epigravettienu před přibližně 19 000 lety a zahrnuje drtivou většinu zvířecích vyobrazení. Celkem 177 maleb a rytin představuje pestrou faunu doby ledové. Nejpočetněji jsou zastoupeni koně, kozorožci a bizoni. Absolutním unikátem, který nemá ve světě jeskynního umění obdoby, je však zobrazení mořských živočichů, tuleňů, alek velkých a několika ryb. Spolu se vzácnou rytinou antilopy saigy dokazují, že tehdejší umělci dokonale znali prostředí, které je obklopovalo.

Svět, který pohltilo moře

Abychom pochopili přítomnost mořských tvorů na stěnách jeskyně, musíme se vrátit v čase o dvacet tisíciletí zpět. Ve vrcholné době ledové bylo obrovské množství vody vázáno v kontinentálních ledovcích, což způsobilo, že hladina světového oceánu byla o 100 až 120 metrů níže než dnes. Vchod do Cosquerovy jeskyně se tehdy nenacházel pod vodou, ale vysoko ve vápencových útesech, obklopen chladnou, travnatou stepí. Pobřeží Středozemního moře leželo o několik kilometrů dál. Pravěcí lidé tak vstupovali do suché jeskyně, která jim poskytovala útočiště. S koncem doby ledové a táním ledovců začala hladina moře stoupat. Přibližně před 9 000 lety voda definitivně pohltila vchod a jeskyni uzavřela před světem. Tento proces však neskončil. V důsledku současných klimatických změn mořská hladina stále stoupá a nenávratně ničí toto křehké dědictví. Odhaduje se, že již čtyři pětiny jeskyně, včetně stovek potenciálních maleb, jsou nenávratně ztraceny pod nánosy a erozí slané vody.

Přímo v Marseille byla v roce 2022 otevřena expozice Cosquer Méditerranée – dokonalá replika jeskyně. Zdroj: Par Rémih / CC BY-SA 4.0 / Creative Commons

Znovuzrození ztraceného dědictví

Vzhledem k extrémní nebezpečnosti a nutnosti chránit originál je Cosquerova jeskyně pro veřejnost zcela nepřístupná. Přesto existuje způsob, jak se do tohoto ztraceného světa podívat. V Marseille, v moderní budově Villa Méditerranée, vznikl ambiciózní projekt Cosquer Méditerranée. V tomto muzeu najdete dokonalou, milimetrově přesnou repliku dochované části jeskyně, která byla vytvořena na základě tisíců hodin 3D laserového skenování a digitálního modelování. Poté, co usednete do malých autonomních vozítek, provezou vás věrně ztvárněným prostředím. Během cesty, doprovázené odborným komentářem, můžete z bezprostřední blízkosti obdivovat dokonalé kopie všech maleb a rytin, od tajemných otisků rukou až po majestátní zvířata. Tato atrakce se stala jedním z hlavních kulturních lákadel Marseille a nabízí unikátní příležitost dotknout se hluboké minulosti lidstva.

Zdroje: dotyk.cz, poznatsvet.cz, grotte-cosquer.com, bradshawfoundation.com, thearchaeologist.org

Kam dál

Předchozí

Následující