Toto pozoruhodné a vysoce inteligentní zvíře, jehož mozek je až nečekaně podobný lidskému, je totiž oblíbenou součástí našeho jídelníčku. Na první pohled totiž nevypadá jako tvor se sofistikovaným intelektem. Ačkoliv o jejich mimořádných schopnostech víme již dlouho, přesto nás nepřestávají překvapovat.
9 sofistikovaných mozků
Chobotnice jsou fascinující tvorové a čím víc o nich víme, tím víc žasneme nad tím, co tento primitivně vyhlížející živočich dokáže. A i když se nám vůbec nepodobají, jejich inteligence, hravost a zvídavost si vůbec nezadá s tou naší. Jak ukazují poslední průzkumy, mohlo by to být molekulární podobností s lidským mozkem.
V části mozku chobotnic, který řídí jejich kognitivní (poznávací) schopnosti, nalezli vědci, stejně jako u lidí, tzv. skákavé geny. To by mohlo vysvětlit podobnou schopnost těchto hlavonožců učit se, myslet, vnímat, rozhodovat a pamatovat si jako my. Navíc nemají jen jeden mozek, ale hned devět!
Každé z osmi chapadel má totiž svůj vlastní mozek, díky čemuž je může používat rychleji a efektivněji. Každé chapadlo je tak schopno vnímat a pohybovat se samostatně bez pokynů, zároveň mohou být kontrolována a koordinována centrálním mozkem. Chobotnice mají přibližně stejný počet neuronů jako psi, okolo 500 milionů. Dvě třetiny z nich se nacházejí právě v chapadlech. Jde tedy o velmi citlivé končetiny, kterými dokáže nejen otevírat a zavírat sklenice, ale také házet předměty!
Tuto naprosto překvapivou schopnost objevili vědci u chobotnic teprve před třemi lety. Nejen, že dokázali házet, ale přímo cíleně mířily. Pomáhaly si při tom proudem vody, který vytlačily tlakem sifonu. Házet umí jen velmi málo zvířat a umění mířit bylo vedle člověka zaznamenáno zatím pouze u primátů.
Umí používat nástroje
Velmi dlouhou dobu žilo lidstvo v přesvědčení, že výroba a používání nástrojů je dovednost vlastní pouze člověku. V průběhu let mnohá pozorování dokázala, že tomu tak rozhodně není. S nástroji dokáží pracovat lidoopi, opice, delfíni, mořské vydry a někteří ptáci, zejména krkavcovití a papoušci. Jejich výroba i použití jsou dobrým ukazatelem schopnosti učit se. Není proto překvapivé, že chobotnice jako jeden z mála zástupců bezobratlých to dokáže také. Používají je například k získání potravy a ke stavbě velmi sofistikovaných doupat.
V Indonésii byly například pozorovány chobotnice, které používaly skořápky kokosových ořechů jako přenosný úkryt, asi jako my nosíme deštník, abychom v případě deště nezmokli. Což ukazuje, že dokáží myslet dopředu, a že i když nošení vcelku objemných skořápek není zrovna praktické (však to známe sami, občas ten deštník zabírá místo a pronese se), v případě nebezpečí jim zajistí spolehlivou ochranu.
Hraví a inteligentní
Jejich vysokou inteligenci potvrzují nejen vědci řízené testy, kdy jsou chobotnicím předkládány různé úkoly a rébusy, ale i jejich zcela mimovolné a přirozené chování, když se v laboratoři "zhasnou světla." V jedné z nich tak záhadně mizely z akvárii ryby. Zaměstnanci proto nainstalovali malou videokameru, aby neznámého lupiče natočili při činu. Ukázalo se, že zlodějem je jedna z chobotnic, která dokázala vylézt ze své nádrže, otevřít vedlejší akvárium a nalovit si tam ryby. Po hostině poklop akvária opět zavřela, aby za sebou zametla stopy a vrátila se spokojeně do své nádrže.
Dokáží také rozpoznat jednotlivé lidi. Rozpoznávat jedince mimo svůj druh sice není úplně neobvyklé, někteří savci nebo krkavcovití to dokáží také, u bezobratlých jde ale přeci jen o něco speciálního. Důkazem je nejen experiment provedený ze Seattlu, kdy "hodný" ošetřovatel chobotnice krmil, zatímco ten druhý je zlobil štětinatou tyčkou a chobotnice se k nim podle toho i adekvátně chovaly, ale také zkušenost z novozélandské laboratoře, kdy na neoblíbeného vědce jedna z chobotnic pokaždé, kdy kolem ní prošel, stříkala vodu.
Létání bez křídel
A jak je to s tím létáním? Malé chobotničky druhu Todarodes pacificus žijící v západním Pacifiku, se dokáží vymrštit z vody rychlostí až 11 metrů za sekundu. Poté, co vyletí z vody, složí chapadla na hlavě a plachtí vzduchem. Svůj let nejsou schopny ale nijak řídit a slouží jim především k úniku před nebezpečím.
Tato vskutku neobyčejná zvířata, která dokáží snít i cítit bolest a sestavit Rubikovu kostku rychleji než člověk, jsou lovena ve velkém měřítku, jejich populace je decimována neudržitelnými způsoby rybolovu a v současnosti se zavádí také jejich umělý chov na farmách. Odborníci ale varují, že v takovýchto podmínkách, v pustých nádržích bez stimulace, budou tito vysoce inteligentní tvorové obrovsky trpět a doporučují, aby ihned zastavili investice do chovu chobotnic a zaměřili se spíš na udržitelnou a ohleduplnou produkci potravin.
Zdroje: nhm.ac.uk, livescience.com, plus.rozhlas.cz, zoom.iprima.cz
