Přesně to je i případ Dalibora, který se do Japonska přistěhoval za zajímavou prací ihned po dokončení doktorátu na ČVUT. Profesně se poté věnoval oblasti fyziky, konkrétně hyperjader, a protože je Japonsko v tomto oboru naprostou špičkou a intenzivně se mu věnují v rámci výzkumných institutů a univerzit, byl to opravdu strategicky výborný krok a zároveň začátek dobrodružství.
Sociální úskalí Japonska
Dalibor žil v Japonsku celkem dva roky a zakusil si jak ruch velkoměsta, tak malebný venkov. První rok trávil na předměstí Tokia, takže mohl naplno prožít rytmus téhle obří metropole. Druhý rok pak působil na univerzitě na ostrově Kjúšú nedaleko Fukuoky, v klidnějším venkovském prostředí.
Každodenní život ale přináší i různá sociální úskalí. Japonci jsou sice ohleduplní a slušní, ale zároveň jsou velmi uzavření. Stát se s někým z nich opravdovým přítelem je běh na dlouhou trať a může to trvat i roky, než vás přijmou mezi sebe, což může být pro společenského člověka velmi frustrující. Japonci celkově moc neříkají „ne", protože je to obecně považováno za neslušné.
To může být i překážkou v rámci pracovních vztahů: „Nikdo vám neřekne ne přímo. Když vám kolega řekne, že je něco složité, často tím myslí, že to nechce dělat,“ vysvětluje Dalibor. My Češi jsme často dost přímočaří a tohle může být pro dominantnější jedince pěkná výzva. Rozhodně je ale dobré pozorně „číst mezi řádky". Hodně problematická může být pro příchozího i velmi tvrdá pracovní morálka, na základě které lidé doslova padají vysílením a postrádají osobní život. I Češky, které se do Japonska stěhují za manželem, pak mohou být z tohoto jeho nasazení nepěkně překvapené.
Respekt jako základ všeho
Když je řeč o respektu, je to mnohem více než fráze. V Japonsku to je bráno opravdu vážně. Například v metru se nemluví nahlas, ani netelefonuje, ve výtahu nebo ve frontě se prostě mlčí, abyste nerušili ostatní. Pokud jste nachlazeni a kýcháte, rozhodně si vezměte roušku a smrkat ani nezkoušejte. Koneckonců i v Praze můžete vidět japonské turisty v rouškách.
Zajímavostí je, a může to být pro mnohé i nekomfortní situace, že se v některých restauracích a hotelech se zouvají boty. Jestli jste zvyklí dávat ze slušnosti spropitné, tak tady na to zapomeňte. Pokud ho necháte na stole, může se stát, že za vámi obsluha poběží, protože jste si „zapomněli peníze“.
Co může být ale velké no-go je hlasité srkání nudlí. No, sami uznejte, že tohle je pro Čechy tak trochu kulturní šok. V Japonsku je srkání obecně považováno za známku toho, že vám chutná, ale vy z toho budete mít pravděpodobně tik v oku.
„Zkuste to, když vás celý život učili, že se nemlaská. Trvalo mi rok, než jsem se k tomu odvážil,“ popsal trefně Dalibor. Faktem ale je, že místní Ramen a ostatní asijské pochoutky jsou takový kulinářský zážitek, že na to možná také zapomenete a pořádně si zamlaskáte - místní budou jedině rádi.
Stěhování do Japonska není jednoduché
Stěhování takhle daleko je rozhodně administrativně i psychicky náročné. Musíte dostat vízum, čeká vás pravděpodobně jazyková bariéra a ceny bydlení nejsou úplně nejnižší, jak byste možná od asijské země mohli mylně očekávat. Měsíční nájem malého bytu v centru Tokia se pohybuje zhruba mezi 10-35 tisíci korun, mimo centrum kolem 7-22 tisíc korun. Byty bývají malé a často zcela nevybavené. Dá se ale ušetřit například sdíleným ubytováním, jen doporučujeme se nejprve s obyvateli nemovitosti pořádně seznámit.
Proč Japonsko spíš navštívit než v něm žít
Japonsko určitě patří mezi nejzajímavější země světa. Návštěva nádherných chrámů, památek UNESCO, jako je například Kjóto, Nara, Hirošima nebo hora Fudži, je pro každého nezapomenutelným zážitkem. Japonsko má ale také přes 110 aktivních sopek a zemětřesení jsou naprosto běžnou součástí života, což není úplně v souladu s tím, na co jsme zvyklí tady v Česku.
Český velvyslanec v Japonsku proto doporučuje turistům registraci do systému DROZD a připomíná, že zemětřesení jsou sice častá, ale Japonci jsou na ně dobře připraveni. „Do síly tři nebo čtyři je to běžná součást života. Silnější otřesy už mohou mít vážné následky,“ upozorňuje.
Země kontrastů a neviditelných pravidel
Odcházet z práce dříve než šéf? U nás celkem běžná praxe, ale v Japonsku to je považováno za neslušné. Běžně se pracuje přes čas a po práci následují často povinná setkání v barech pro utužení vztahů.
Rodinný život je většinou ještě tradiční, to znamená, že muž domů nosí peníze a žena se stará o domácnost. Finance ale spravuje ona. Rozvody jsou tu stále ještě celkem tabu. Pro Čechy, kteří jsou zvyklí na volnější pravidla, může být tedy taková společnost dlouhodobě vyčerpávající.
Zdroje: blesk.cz, lideazeme.cz
